Když táta bráchu mlátil, já nastavovala zadek. Nemohla jsem vidět jeho bolest, vzpomíná Lucie Bílá
Karel Zaňák je původem hutník operátor–metarulg a jeho sestra Hana dámská krejčová. Dnes je z ní nejslavnější česko-slovenská zpěvačka a 20násobná Zlatá slavice Lucie Bílá a z jejího bratra Karla manažer a i ředitel Divadla Lucie Bílé. Od doby, kdy by se svými původními profesemi mohli představovat, uplynulo hodně vody, více než třicet let.
Profese Karla Zaňáka – hutník operátor-matarulg, byla pro něj samotného, než na školu šel, něco neznámého. „Já jsem si dokonce myslel, že je to kosmonaut. Když mi řekla učitelka Hekešová v kralupské škole, že hutnictví železa vymyslelo nový učební obor s maturitou, který je podporován vládou, a ať se zájemci hlásí, já jsem nechtěl. A měl jsem vedle spolužáka Jirku Vaška a říkám mu: Co to je, to je nějakej kosmonaut. A on mi řekl, ať zvednu ruku. Nechtěl jsem a on mi tu ruku zvednul. A jeho nevzali a mě jo, tak tím jsem skončil…,“ prozradil Karel Zaňák.
Jeho mladší sestra Hana, tedy dnes Lucie Bílá, se zase vyučila dámskou krejčovou a dodnes na to má vzpomínky.
„Běhá někde na internetu i rozhovor, kde jsem u toho šicího stroje, kde říkám, že jsem dámská krejčová a mým koníčkem je zpívání. Tak teď je to jenom obráceně. A vlastně, když zavřu oči, pořád se za tím šicím strojem vidím, a to teď nemluvím o šití roušek, ale o době, kdy jsem šila na pásové výrobě límečky a říkala jsem si, že až jednou budu bohatá, tak že zruším pásovou výrobu. A teď jsem se k tomu vrátila,“ prozradila vtipně Lucie Bílá.
Spíš než na pásové výrobě to u ní doma nyní vypadá jako na poště. Protože napsala životopisnou knihu. „Je tam spousta balicího papíru a spoustu knih, složenek a lístečků, které se musejí vypsat a jedeme osmihodinové směny. Mám pocit, že v Otvovicích chtěli poštu zrušit, ale nakonec kvůli mně ji tam nechali. Škoda, že paní pošťačka nedostává peníze za objem těch knih, které odesíláme, protože by byla bohatá, protože každý den ji zavalíme asi 200 zásilkami,“ svěřila se se svým dalším úspěchem zpěvačka.
Kniha Lucie Bílé s názvem Posílám to dál mapuje poslední desetiletí jejího dosavadního života. Čtenáři tam najdou jak věci z profesního, tak i soukromého prostředí a nechybí ani mnoho fotek s jejím partnerem Radkem Filipim.
Úvod knihy patří Lucčinému bratrovi Karlu Zaňákovi, a tak prý publikace z počátku vypadá, jako že je velmi chytrá. „Když si potřebuju srovnat myšlenky, tak volám svému bratrovi a ten mi to všechno narovná v té hlavě. Jinak já jako správný umělec tam mám strašný guláš."
Přitom sama Lucie Bílá je ve své umělecké branži brána jako velmi pragmatický člověk, který přesně ví, co chce a je i sám sobě režisérem. Někdy jsou ale prý lidé překvapení, jaký umí být ona sama generál.
„Já jako vypadám, že jsem všeobjímající, ale pak když mě někdo namíchne nebo pokazí moji práci, tak jsem dvanáctihlavá saň," prozradila na sebe Zlatá slavice.
Její bratr Karel Zaňák k tomu s úsměvem dodal: „Já se většinou vzdaluju.“ Pak ale dodal: „Lucie sice není možná tak pragmatická jako třeba já, ale v mém případě pragmatismus je svazující, protože já si to všechno předem spočítám a rovnou si škrtnu jakékoli možnosti rozvoje, protože si řeknu, to je riziko a do toho já nepůjdu. Ale Lucie, protože používá intuici a něco, co je mimo nějaké racionální myšlení, ale je to možná o to hodnotnější, protože tam se někde v tom podvěsku mozkovém věci sčítají, tak nejenže do věci jde, ale ono to opravdu má výsledky…," podotkl Karel Zaňák.
„Já říkám, že jsem jako ten čmelák. On je totiž tlustej a strašně velikej a má malá křídla a vůbec by neměl létat. Ale on to neví, tak létá. Takže, kdyby se mě někdo zeptal, jak je to možné, že jsem koupila a zrekonstruovala kulturák, zrekonstruovala restauraci a v téhle době, kdy se divadla zavírají, tak jsem zrekonstruovala i to divadlo, tak ono to má svůj význam. Když jsem koupila kulturák, tak dokonce tatínek se mnou týden nemluvil, říkal, že jsem se úplně zbláznila. Ale je pravda, že teď je to jediné, co vlastně funguje – ta restaurace. A stejně tak jednou lidi pochopí, proč jsem šla i do toho divadla," říká bývalá švadlena, dnes zpěvačka, herečka, moderátorka a divadelní principálka Lucie Bílá.
Ve svém divadle plánuje řadu talk show, představení a dokonce s ní zde budou spolupracovat jména, jako je Simona Stašová, Petr Nárožný nebo Antonín Procházka a řada dalších.
Oba sourozenci Zaňákovi – tedy Karel a dnes Lucie Bílá, vzpomínají na své dětství, které měly moc hezké. Nezapomínají na svou maminku, která před lety odešla, na svého tatínka, který je jakýsi tmelící prvek celé rodiny a Karel i přiznává, že svou mladší sestru vždy ochraňoval a má snahu to dělat dodnes, i když ona má svého partnera a ochránce, jak o něm zpěvačka často mluví.
„Já jsem se kvůli bratrovi naučila malovat i tanky…,“ svěřila se také s úsměvem Lucie Bílá.
Dětství měli oba hezké, ale výchova být musela. Zvláště od tatínka, který zkrátka a dobře jako téměř každý rodič občas použil i výchovné fyzické prostředky. Lucie to s nadsázkou komentovala slovy: Když táta bráchu mlátil, já nastavovala svůj zadek. Nemohla jsem vidět jeho bolest," svěřila se a pak dodala, že ji asi mlátil málo, že měl přidat!
Proč bratr Karel nechápal, proč jeho sestra zpívá, proč kdysi jejich otec prohlásil, že kdyby jeho dcera zpívala do vařicí vody, byla by z toho hovězí polévka. Změnil názor?
Proč měla malá Hanička zafixované nožičky a proč si její bratr Karel o ní myslel, že je autíčko? Jak vzpomíná na roky, kdy neměla ani na jídlo nebo jak celá rodina prodělala koronavirus, na to Lucie Bílá a Karel Zaňák velmi otevřeně v pořadu Face To Face odpověděli.
