Stylista Filip Vaněk je ve světě šoubyznysu a fashion pojem. Kromě Simony Krainové obléká třeba Leoše Mareše, jeho partnerku Moniku Koblížkovou, ale i celou řadu dalších celebrit, podnikatelky, manažerky i muže těchto a jiných profesí. Jak se vlastně k práci stylisty dostal a co by si na sebe nikdy nevzal? To prozradil pro server Bleskove.cz.

Jak jste se k profesi stylisty dostal? To přinesl sám život postupem času velmi pomalými krůčky přerůstala moje vášeň a koníček mé původní povolání, až ho zcela vystrnadila.

Co vás na tom, Filipe, těší nejvíce? Hlavně to, že nedělám stereotyp. Že je ta práce pestrá, se zajímavými lidmi. Neustále někoho poznávám, zažívám nové věci. To je k nezaplacení a i to mě na tom hodně baví!

Jak funguje vaše profese - zavolá bohatá manažerka, podnikatelka s tím, že chce vybrat outfit, nebo si je vyhledáváte sám? Bez neustálého "živení" povědomí o mě by to asi nešlo, ale funguje to tak, že si mě předávají klienti s doporučením nebo si mě sami vyhledají. Ale také pak přiznají prvotní ostych a že se k tomu kroku odhodlávali dlouho. Že si mysleli, že jsem nedostupný, což záhy zjistí, že je nesmysl!

Kolik času s ženami či muži v obchodech s módou trávíš? Upřímně, je velmi málo chvil, kdy nepracuji. Když zrovna nehledám to potřebné, nasávám inspiraci, rekapituluji, co jsem udělal či měl udělat jinak. I při čtení knížky nebo na dovolené stále nasávám možnosti a podněty. Konkrétní čas v obchodě je relativní, je to vždy podle potřeby a zájmu klienta.

Nechají si lidé poradit, nebo spíš počkají, až jim řekneš, jak by to mělo být a pak si stejně udělají po svém? Dobrý stylista musí být zároveň diplomat a psycholog. Nemůžete direktivně klientovi nařídit, co bude nosit, co je pro něj nejlepší. Tak to lze na focení s modelkou, ale ne u klienta! Musím navodit stav, kdy sám pochopí, co dělá špatně a uvidí rozdíl sám. Je to vždy o kompromisu a obrovské dávce tolerance z obou stran. [bomba]

Co vám na Češích vadí v oblékání? Oproti jiným národům je to ta obrovská potřeba módou a vším krásným pohrdat.

Co preferujete - módní trendy nebo to, aby to tomu člověku slušelo a cítil se v tom dobře? Rozhodne to druhé, a tak se oblékám i já!

Co by sis na sebe nikdy nevzal? Nikdy neříkej nikdy, a to se mi už několikrát osvědčilo. Ale nikdy bych se neoblékl jako žena (smích). I kdyby to bylo tisíckrát trend! Prostě ne!

Chcete se stylingem a módou živit a věnovat se jí i nadále, nebo pokukujete i po něčem jiném? Rozhodně módou, ať už v jakékoli podobě! Je pravdou, že v šedesáti letech tahat těžké tašky s oblečením nebudu moci, ale v módním průmyslu zůstat budu snad moct a rád bych zúročil vše, co jsem se naučil, ještě naučím a co umím.

Jste spokojený a šťastný? Obecně řečeno – ano. A přeji si, aby to i tak zůstalo. Ale své malé tragédie a deprese prožívám jako asi každý (smích).

Co je pro vás vrcholem štěstí? Dříve to byla vysněná taška, hodinky, auto, ale postupem času mi došlo, že je to v něčem jiném, v okamžicích, v lidech kolem mne, v pocitu bezpečí, který vám dají nejbližší, v rodině, přátelích. Ale lhal bych, kdybych necítil štěstí, když si kupuju něco vysněného.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte? Omlouvám se za to, bude to asi znít do nedělního rozhovoru hrubě, ale hovoří to za vše: Hlavně se z toho nepo...! (smích)