Pohřbíval Gotta i Pilarovou, o mrtvých prozradil mnohé. Majitel pohřební služby v otevřeném rozhovoru
O smrti lze s nadsázkou říct, že je to opravdu „pořádný fofr“. Každý ji vnímá jinak. Je sice součástí života, ovšem někteří si odmítají připustit, že jednou přijde a nikdo s ní nic nezmůže. Jiní se na ni naopak připravují a lépe se s ní smiřují. To, že se někteří bojí podívat se třeba na svého zesnulého blízkého, i když vypadá, jako kdyby spal, považuje Jiří Haman za chybu dob minulých.
„Je to dáno érou, která tady byla za komunismu, kdy se smrt odsouvala za plenty nemocnic a tam, bohužel, do jisté míry zůstává dodnes. A došlo k velkému odosobnění tohoto tématu, jelikož, když se vrátím do doby minulé, tak smrt nebylo nic, co by stranu posilovalo, ale spíš to posilovalo církev, což nebylo pro ně úplně dobře, tak došlo k vytěsňování," říká Jiří Haman.
Tento trend podle něj i dalších odborníků z řad pohřebníků dodneška přetrvává. Proto se mnozí snaží tento mýtus zlikvidovat a hledají cestu, jak vše vrátit do normálu.
"Chceme lidem ukázat, že smrt, byť je nepříjemná, dotýká se nás velmi silně a intenzivně, ale patří k životu. A nemusíme se bát setkání se smrtí. Vždy budeme smutní, tak se nemusíme bát se s blízkým rozloučit osobně. A naopak si myslím, že je to tak správně," říká Jiří Haman, který pohřební živnost začal provozovat díky své mamince, po které podnik převzal.
Pro mnoho lidí je nejtěžší přijmout skutečnost, že se se zesnulým už nikdy neuvidí. A odmítají se vnitřně vzdát smutné jistoty. Každý však odchod někoho, koho má rád, prožívá jinak. Nikdy nelze dopředu říct, jak kdo bude na takovou situaci reagovat. Odborníci z řad pracovníků v pohřebnictví jsou vesměs dnes schopni připravit tělo zesnulého tak dobře, že se příbuzní a přátelé nemusejí obávat rozloučit se s ním i takzvaně nad otevřenou rakví.
Situaci ale zdramatizovala koronavirová situace, kdy ještě ministr zdravotnictví Roman Prymula vydal prohlášení, že epidemiologové a hygienici doporučují ukládat zesnulé na covid-19 do dvouvrstvých pytlů, rakev už neotevírat a zesnulé pohřbívat formou kremace. Proti tomu se u části populace zvedla vlna nevole a odmítali se s blízkými loučit takto, když třeba chtěli, aby byli pohřbeni do hrobu či hrobky. Pak nastal problém, že takový hrob by se neměl otevírat desítky let kvůli tlecím procesům těl, zatímco jindy je tlecí doba daná zákonem mezi 10 až 12 lety, v závislosti na lokalitě a místních podmínkách pohřebiště.
Sám Jiří Haman přiznává, že tato doba byla i pro odborníky z odvětví, které zastupuje, velmi složitá, hektická, zmatečná, zvláště kvůli nejasným a neúplným informacím. Všichni se báli možné nákazy. Vždyť tak dodnes neexistuje jediná relevantní studie, jak dlouho může virus Sars-Cov2, tedy covid-19, přežívat na či v lidském mrtvém těle nebo těle zvířat.
„Báli jsme se jako občané, báli jsme se jako provozovatelé pohřebních služeb a báli jsme se o sebe i své blízké. Ten začátek byl složitý a pochopitelně, že vždy je důležitá prevence, takže jsme ve velkém nakupovali ochranné pomůcky. Naštěstí včas, protože stát nám nedal nic, protože pohřebnictví nepatřilo oficiálně do IZS a do tzv. „první linie“, kde tyto prostředky dostávají. To se částečně změnilo a začali jsme prostřednictví HZS nějaké prostředky dostávat. Ale to bylo už v době, kdy bylo možné je zakoupit. Samozřejmě my ochranné pracovní pomůcky používáme vždycky, už z podstaty naší profese, ale tady šlo o respirátory, jednorázové obleky a podobně,“ říká šéf Unie pohřebních služeb a majitel Pohřební služby Pegas Jiří Haman.
Byl zde nějaký úzus, včetně „odborníků“, že mrtví přeci nedýchají, tak nemohou nikoho nakazit. Nicméně realita pro pracovníky v pohřebnictví je jiná. Při manipulaci s těly zesnulých unikají různé plyny a látky a právě přes ně se lze nakazit, ovšem nejenom covidem-19, ale i jinými přenosnými chorobami, včetně různých exotických infekčních chorob.
Zvrat ale nastal v doporučení, že všichni zemřelí by měli být umístěni do dvouvrstvých vaků a rakev by se neměla otevírat. Protože jde ale o doporučující stanovisko Ministerstva zdravotnictví, rozhodla se Pohřební služba Pegas a nějaké další, že za jistých podmínek a při dodržení hygienických opatření bude nabízet příbuzným pohřby i do hrobu jinou formou než jen v onom vaku. A také, že mohou před obřadem být vystaveni. A jak sám Jiří Haman říká, v rámci možností se snaží vyhovět přání pozůstalých a umožnit jim rozloučení s jejich blízkými.
Protože v ČR doposud nikdo příliš neřešil problematiku nakládání s těly zesnulých, kteří zemřeli i na jiná onemocnění virového typu, řeší se tento proces také legislativně a některých jednání se Jiří Haman, stejně jako někteří další pracovníci v pohřebnictví zúčastňují. A je důležité také sdělit to, co to nebezpečná nemoc je… Jako ebola, otevřená tuberkulóza a podobně. Kde je vysoké riziko smrtnosti, zatímco covid-19 není v kategorii takto nebezpečných nemocí, na rozdíl od jiných virů. A bude se nově upravovat, jaké nemoci se do této kategorie dále zařadí.
Statistici také uvádějí, že od doby výskytu covid-19 je razantní nárůst zemřelých. Někteří o tom spekulují a tvrdí, že se takové informace nezakládají na pravdě a v ČR umírá téměř stále stejný počet lidí. To však šéf Unie pohřebních služeb vyvrací.
„Je pravdou, že úmrtnost je znatelně vyšší. Není to třeba o 50, 70 nebo 100 procent. My jsme zaznamenali zhruba o 30 až 40 procent a je to podle regionů, protože covid se nám šíří napříč republikou víceméně stejně. Občas je nějaký okres zasažený více, jiný zase méně, ale plošně čísla jsou víceméně podobná. Tady je velice důležité upozornit na to, že z toho nárůstu se nejedná o zemřelé, kteří zemřeli s covidem nebo na covid, ale i ti, kteří umírají kvůli covidu, ale vůbec jej nemají. Především proto, že zdravotnictví se soustředí hlavně na koronavir a pak není čas na ta další onemocnění,“ vysvětlil Jiří Haman.
Ten také popsal to, jak vypadá proces s tělem, když člověk zemře doma. Co nastává, kdo se o něj postará, koho je třeba zavolat. Včetně toho, že si pozůstalí nemusejí vybírat pohřební službu, která odváží tělo pro další rozloučení a nikdo nikoho nesmí nutit ke konkrétní firmě. Ale každý má právo si svobodně vybrat. Jiří Haman v rozhovoru vysvětlil i pojmy, jako je konzervace a balzamace, přičemž druhá varianta se u nás téměř neprovádí.
Vyjádřil se i k bývalému sovětskému vůdci Vladimíru Iljiči Leninovi, který je vystaven v Moskvě v mauzoleu, zda to stále je či není on, jelikož se množí spekulace, že jde o „napodobeninu“, nikoli originál těla totalitního vůdce. Také oddémonizoval jisté domněnky a pomluvy, jak to v pohřebnictví chodí. I jak velmi specifické až unikátní požadavky pozůstalých při pohřbech musejí občas řešit, i když jsou mnohdy hraničící s vkusem. Ale každému přání se snaží pohřební služba vyhovět, jelikož respektují to, že jde o klienta, navíc ve velmi složité situaci.
Sám Jiří Haman prozradil i to, že sám má jisté nevysvětlitelné zkušenosti z období, kterým si prošel a jak říká, nahlédl i do „pomyslného tunelu“ mezi životem a smrtí, i to, zda věří v posmrtný život.
Jeho pohřební služba měla tu čest postarat se o poslední věci a vyprovodit na poslední cestu i takové velikány, kteří odešli nedávno – zpěváky Karla Gotta a Evu Pilarovou. O tom, jak to bylo náročné, složité a také logicky svým způsobem prestižní, Jiří Haman v pořadu Face To Face promluvil.