Československá hlasatelka Marie Tomsová ukrývala v listopadu 89 ve svém obýváku desítky demonstrantů. Pak musela z televize odejít
Původně mohla být učitelkou a stačilo málo, pak ale raději zvolila jinou profesní dráhu, i když kvalifikaci na kantořinu by měla.
„Já jsem vystudovala filozofickou fakultu, sice ne pedagogickou, ale kdybych chtěla, mohla bych být učitelka. Ale já jsem měla hned v začátku tak ´hrůzný´ zážitek, že mě to od učitelské dráhy poněkud odradilo. Kromě toho, v Praze nebylo místo a někam ven se mi moc jít nechtělo. My jsme totiž měli pedagogickou praxi na Zeleném pruhu na zednickém učilišti, a když jsem šla uličkou k tabuli, abych předvedla čerstvě nabyté pedagogické znalosti, tak mě skoro všichni učni, co seděli do uličky, plácli po zadku. A to mě tedy tak odradilo od mé možné pedagogické kariéry, že jsem hledala uplatnění nebo možnost realizace někde jinde,“ prozradila Marie Tomsová.
Nastoupila pak krátce na to do podniku Sportpropag, kde byli mimo jiné i kolegové vyhození z nějakých médií: z Československého rozhlasu, Československé televize, kde se dnešní moderátorce a bývalé hlasatelce poměrně líbilo. Když prý pomine, že razítkovala obálky, lepila známky, chodila na poštu… Pak se ale naskytla možnost přihlásit se do konkurzu na televizní hlasatelku. Ten udělala a po půlroce jí přišlo, že byla úspěšně přijata.
„Dalšího půl roku trvalo, než mě prokádrovali, protože jsem nebyla ve straně a rodiče taky ne. Takže jsem měla první hlasatelskou službu 10. 10. 1977,“ zavzpomínala Marie Tomsová. Stejně jako vzpomínala na své kolegyně Marii Retkovou, s níž si ji celá léta pletou, na již nežijící Milenu Vostřákovou, Stáňu Lekešovou, která zemřela loni po boji s rakovinou, a další.
Bývalá televizní hvězda vzpomínala i na to, jak poté, co odešly postupně z televize, byly osloveny Michaelem Fleischmanem, zakladatelem rádia Frekvence 1, aby utvořily legendární Dámský klub, který denně několik let dělaly a vysílaly naživo a zvaly si řadu zajímavých hostí.
Jako hlasatelky udávaly svého času trendy v oblékání nebo účesech. „Žádaly nás divačky o to, zda bychom jim poslaly svetr nebo šaty, které podle jejich mínění jsme už stejně podruhé nemohly vzít, což ale tak nebylo, byly to věci televize, nebo dámy chtěly učesat podle nás. Třeba jsem přišla ke kadeřnici a ta říkala: včera sem přišla paní a ta chtěla účes na Tomsovou…,“ svěřila se bývalá hlasatelka Marie Tomsová.
Ta v pořadu Face To Face vzpomínala také na to, jak dostala kdysi díky uvádění filmových premiér nabídku od režiséra Zdeňka Trošky, a zahrála si tak v legendární komedii Slunce seno. Tam hrála samu sebe, televizní hlasatelku a dodnes vzpomíná, jak si je jako herce hoštičtí zamilovali a oblíbili.
Velmi netradiční vzpomínku má i na 17. listopad 1989. Tehdy bydlela s manželem v centru Prahy, v Mikulandské ulici, která sousedí s Národní třídou. Prozradila tedy, proč a kolik lidí schovávali v ten den ve svém bytě, jakou událost má spojenou se svým porodem… Proč musela nakonec z televize odejít, co dělá dnes, čím se zabývá, co hraje v divadle a s úsměvem v pořadu Face To Face prozradila i to, proč dává do bezinkového vína trochu arsenu a špetičku a cyankáli.