Uplynulo 40 let od smrti Louise de Funèse. Právě on inspiroval režisérku k natočení slavné komedie Tři muži a nemluvně
O životě malého velkého muže, který uměl tolik grimas jako nikdo, a které zdárně využíval ve všech filmech, v nichž hrál, bylo napsáno a řečeno mnohé. Včetně fám, jak byl nenávistný, nepříjemný a arogantní.
„Mnozí o mně říkají, že jsem arogantní, namyšlený, nafoukaný a nemám rád lidi. Není to pravda. Lidi miluji, ale nesnáším amatérismus, neprofesionalitu a ty, kteří ničí práci jiným,“ říkal ve svých pamětech i rozhovorech legendární francouzský herec, který měřil pouhých 164 centimetrů.
Uměl být pěkný rapl a ne každý s ním vyšel, na druhou stranu byl až prudce profesionální, což vyžadoval jak u druhých, tak hlavně u sebe. Většinu scének, gagů, nápadů, které v celé řadě komedií, jež natočil a jsou známé u nás, vymýšlel on sám. Ať poté, co si přečetl scénář nebo pak přímo na place.
Říkal sám o sobě, že je šťastný a spokojený, ale jistá mezera v srdci tam byla. I když žil desítky let se svou ženou Jeanne Augustine Barthélemy de Maupassant, mimochodem praneteří slavného básníka Guye de Maupassanta, která zemřela v roce 2015 a kterou považoval za osudovou ženu svého života, stále vzpomínal i na svou první velkou lásku Germainu. S tou měl syna Daniela, kterému by dnes bylo 86 let. Zemřel před téměř šesti lety. Poté, co se s jeho matkou v mládí Louis rozvedl a našel si svou druhou ženu, se příliš nestýkali.
„Museli jsme se potkávat tajně v kavárně, otec k nám jezdil potají. Jeho druhá žena Jeanne mu zakazovala, aby se s námi setkával. Říkávala mu, že má rodinu, a to je ona a jeho dva synové, moji nevlastní bratři Olivier a Patrick. Ani jako sourozenci jsme se vlastně ani pořádně neznali,“ vzpomínal v jednom ze svých rozhovorů krátce před smrtí Daniel de Funès.
„Když tatínek 27. ledna 1983 zemřel, bylo mne a mé matce doporučeno, abychom na pohřeb nechodili. Že by to nebylo vhodné. To nám paní Jeanne vzkázala. Chránila si tak asi svou rodinu, ale před čím, vždyť my jsme to plně respektovali, že má novou rodinu. Ale pořád to byl můj otec,“ říkal Daniel v rozhovorech, které před smrtí poskytl.
Z druhého manželství měl de Funès dva syny, kterým je dnes přes 70 let. Olivier s ním dokonce od svého ranného mládí hrál v mnoha filmech, včetně Fantomase. Velmi pohledný mladík zaujal i další režiséry, ale otec ho k jiným projektům nepustil. Naopak využil Oliviera pro svou slavnou divadelní hru Oscar, se kterou sbíral ceny, a později ji také nechal zfilmovat.
Díky synům se stal trojnásobným dědečkem. Ovšem kromě vnučky Julie, která se narodila ještě za jeho života, už své dva vnuky Charlea a Adriena neměl možnost poznat. Přitom jde o velmi pohledné, atraktivní, dnes skoro 30leté mladíky, kteří vystudovali produkci módní školy a dnes působí v jiném byznysu než filmovém. Hodně činní jsou na sociálních sítích. Zvlášť Charles, který si umí užívat život na párty, dovolených a působí i jako občasný model pro různé módní značky.
Jediná vnučka Julie sice ze začátku šla ve stopách slavného dědy a působila jako herečka a hlavně jako producentka, ale nakonec působí v soukromé sféře.
„Když si otec tehdy hrál s naší dcerou Julií a viděla to naše rodinná přítelkyně, režisérka Coline Serreau, tak ji to inspirovalo k napsání a natočení snímku Tři muži a nemluvně. Ten ostatně dostal kdysi i prestižní cenu César za scénář a vzápětí vznikla i slavná americká verze. Tu znají diváci více,“ prozradil před časem v rozhovoru pro francouzskou televizi otec Julie, Patrick de Funès, původním povoláním lékař.
Louis de Funès žil druhou polovinu svého života na zámku Clermont, u Nantes, který koupil, respektive jeho polovinu, pro svou milovanou ženu Jeanne od její rodiny de Maupassant. Zde také v zahradě ve sklenících pěstoval pověstné růže. Tato odrůda se stala později velmi oblíbenou a získala i mnohá ocenění.
Slavný herec si ale prožil i trauma. Jednou dostal anonymní dopis, ve kterém se psalo, že příliš vydělává a měl by se strachovat o svou rodinu. „Kromě ochranky jsme měli na některých oknech mříže a také na okenicích drobné detonátory, které měly v případě vloupání pachatele vystrašit či drobně zranit,“ vzpomínal jeden ze synů na život na zámku.
Jeho smrt je však zahalena trochou tajemství. Říká se, že osudného 27. ledna 1983 se časně ráno probudil právě na svém zámku. Vyšel na terasu, držel se za hruď a vykřikl: „Bože to ne, já zemřu,“ a měl padnout k zemi. Pravda je však taková, že tato slova pronesl, nicméně jej personál domu s jeho ženou nechali převést do nemocnice a tam krátce nato na silný infarkt, třetí v pořadí, bohužel zemřel.
Pár dnů poté byl pohřeb, na který se sjely stovky lidí, včetně mnoha jeho kolegů a přátel. Dnes jeho hrob, který je i posledním místem odpočinku jeho manželky, najdou fanoušci na hřbitově v Le Cellier, u Nantes. Dodnes je hojně navštěvován všemi, kteří milovali a milují jeho filmy. Staly se nesmrtelnými. Dodnes také tantiémy vydělávají komikově rodině ročně miliony eur.
Autorský článek