Fotograf David Těšínský: Ty holky utekly z Ruska, aby bojovaly s Putinovou agresí
Stejně jako politici používají řeč jako zbraň tvou zbraní je fotoaparát. Vzpomínáš, kdy jsi ho poprvé držel v ruce?
V ruce jsem ho držel už asi jako dítě, ale poprvé jsem nafotil sérii fotek jako 12letý teenager.
Co tě tak zaujalo na focení?
Možnost vyjádřit se a konfrontovat lidi s mojí realitou, případně se světem skrz moje vidění a cítění.
Dá se říct, že patříš mezi nejlepší fotografy. Uvažoval jsi někdy o změně povolání?
Je to jediný, co umím, nic jiného mimo fotografii a video bych ani neuměl. Jsem vášnivý hráč na kytaru a rád se přidávám do improvizačních bluesových seancí – tím bych se ale živit nechtěl – je to až příliš dobrý na to se tím živit.
Už jsme se zmínili, že foťák je pro tebe zbraň. Proti čemu?
Proti stereotypům, xenofobii atp.
Vybírám si většinou konfrontační, případně kontroverzní témata, k tomu, abych jimi mohl např. šokovat nebo pobouřit – jedině tak může fotografie něco nabourat, něco změnit. Nesnažím se zachycovat líbivé okamžiky a už vůbec ne “pouhé obrázky”.
Je to i lék proti zavřeným očím. V čem mají lidé zavřené oči?
Někteří lidé mají opravdu všeobecně zavřené oči před světem a pravdou – to ale zdaleka neplatí pro všechny, plus já si netroufám soudit, kdo je má otevřené a kdo ne, já tuto symboliku zmiňuju hlavně jako způsob objasnění, ponaučení, objevení, prozření... Spousta lidí mi říká, že vůbec netušili, že nějací lidé jsou takoví na nějakém místě, že netušili, že takhle ta denní realita vypadá, že např. za Ukrajinu bojují 22leté ženy, které utekly z Ruska, že není nebezpečné cestovat sám na takovém místě. Že se člověk vlastně třeba vůbec nemusí bát a nebo že jsou na světě hodně velcí lidé v tom pravém slova smyslu...
Fotka je pro tebe také jako dort. V jakém smyslu?
Umí potěšit.
Jsi držitelem několika ocenění a vystavoval jsi své fotky v mnoha zemích světa. Jak jsi se změnil od doby, co jsi s focením začal?
Už nejsem tak naivní a jsem vděčnej. Svět se pořád točí a já si už dost vybírám, jakou část toho světa resp. života chci žít.
Pokud jsem to správně pochopil, specializuješ se hlavně na sociální a náboženskou problematiku...
Hodně záleží – stejně tak moc jako na sociální témata se zaměřuju na environmentální témata, např. lidé, kteří žijí ve vyhořelé Amazonii, těžce pracující děti ve špatném životním prostředí v Ghaně nebo na aktivisty, kteří zastavují uhelné doly v Německu.
S náboženstvím se setkávám všude, ale vyloženě se na něj nezaměřuju. Na boha a vesmír jo – proudí všema mýma fotkama. (opravdu nemyslím žádného konkrétního).
Jak vůbec oslovuješ lidi s tím, že je chceš fotit?
Pokud se nejedná o momentku z ulice s někým, koho neznám, což bych musel vyfotit bez dotazů, aby bylo ještě, co fotit, tak ukážu svůj entuziasmus a hlavně mou práci, aby věděli, o jaké dílo v jaké kvalitě se může jednat, co můžu s nimi vytvořit a jakým způsobem je zachytit. Spoustu komunit vč. např. satanistů mi sdělilo, že by mě odmítli, ale přesvědčily je moje fotky.
Fotil jsi například i ženy v ukrajinské armádě. Jak ses k nim dostal?
Nechal jsem se propašovat ve vojenském autě až na Donbas.
Liší se pohled na válku u mužů a u žen?
Je to možné, ale v jednom, v tom možná hlavním, se neliší vůbec. I ženy bojují za svou zemi a proti ruské agresi. Ukrajinské ženy, které před válkou žily v Rusku, z Ruska utekly, aby bojovaly s Putinovou agresí.
Dá se představit žena jako válečný zabiják?
Žena se dá představit jakkoliv chcete.
Když vezmu právě tyhle fotky z rusko-ukrajinské války, je to kontrast něhy a tvrdosti. Má to takhle působit?
Nesnažím se, aby to působilo nějak konkrétně – zachycuju realitu svým viděním a opravdu to takto může často působit.
Jak vnímáš válku? Je to další příležitost, kam vyrazit fotit nebo jak to máš?
Válku vnímám dost. Je to další příležitost konfrontovat lidi s realitou a mojí realitou. Není to vždy hezký pohled, ale bez znalosti toho špatného bychom neznali to dobrý a to, jak se věci aktuálně mají nebo měly.
Tebe hodně zajímá dění za oponou, viď?
Jak za kterou, ale všeobecně jo.
Bál ses někdy během focení nějaké situace?
Na Ukrajině po nás stříleli, tak to nebylo úplně v pohodě a nebo teď nedávno jsem se zaplet do focení gangů v Guatemale a zjistil jsem od jednoho novináře, že ten gang o mně ví a že se jim nelíbí, co dělám, a jelikož tam má gang větší moc než policie, tak jsem byl dost paranoidní. Strach mám často, ale jdu po hlavě.
Stalo se ti naopak někdy, že bys pookřál a řekl si, jo, to je krása tahle situace...
Jasně, stává se mi to často. Život vnímám pozitivně, a tak je to docela jednoduchý.
Je něco, na co sis netroufl?
To se obávám, že po poslední zkušenosti s gangy v Guatemale nedokážu tvrdit..
Existuje něco, co bys jako umělec nebo člověk chtěl sdělit světu?
Nebuďte idioti.
Autorský článek – rozhovor s Davidem Těšínským.
