Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

V roce 1982 vzniklo Slunce, seno, jahody, o šest let později Slunce, seno a pár facek a dva roky poté, už v "kapitalistickém" Československu, vznikl třetí, a podle autorů nejméně povedený díl - Slunce, seno, erotika. Přesto dodnes není nic, co by je překonalo.

Věčné hádky rodiny Škopků a rodiny Konopníků, jejichž dvory odděluje jedna zeď, farář Otík, Blažena, Miluna, které soupeří o "obecního bejka" Vencu, a drbny - Keliška, Cecilka, živočichář Béda, bláznivá jezeďačka Evík a doktor Kája... 

"Je to obraz a odraz té doby. Kdybych to se stejnými herci točil dneska, v dnešním prostředí a náladě, nefungovalo by to. Když jsem kdysi napsal scénář ke Slunci, senu a jahodám, dal jsem ho přečíst mamince Růžence. Ta sundala brýle, dala je na stůl a pronesla: Taky jsi tam o nás všechno nemusel vykecat...," svěřil se Zdeněk Troška, který na scénáři pracoval s kolegou Petrem Markovem a čerpal hlavně z příběhů svých babiček, tetiček, sousedů, a z toho, co znal ze svého okolí. 

Původní Jahody měly být něčím jako "školním" filmem začínajícího filmaře Trošky z Hoštic u Volyně. Inspiroval se bláznivou italskou komedií Cukr, med a feferonky, ale s tím rozdílem, že chtěl točit doma. Tam, kde to zná a všichni znají jeho...

"Proto mi všichni ti neherci šli točit. Tehdy dostali od 100 do 400 korun za natáčecí den, v době, kdy důchod na vesnici byl 450 korun. Víte, co to bylo?" vzpomíná režisér a Jihočech, který do komedií obsadil svou rodinu, přátele, ale i herce, s nimiž do té doby nepracoval.

Už krátce před tím ale mezi ním a Helenou Růžičkovou, která tak skvěle zvládla zahrát Škopkovou, vzniklo velké přátelské pouto, které trvalo až do její smrti v roce 2004. "Helena byla neuvěřitelná. A vždycky věštila. Taky všechno, co řekla, se splnilo, včetně toho, kdy se bude točit, jaké bude počasí a kdy padne poslední klapka," říká Troška.

Z prvního dílu třídílné série mu však soudruzi vystříhali 10 minut záběrů. "Zavolali si mě na kobereček a seřvali mě, že jsem zesměšnil socialistického člověka, socialistický venkov i socialistického faráře. Tomu jsem se musel smát nejvíc. Stopku mi nedali, ale tehdejší ředitel Barrandova prohlásil, že "je to vlastně stejně jedno, protože se na to stejně nikdo nikdy dívat nebude...". To byli takoví moji první kritici. Kde jsou jejich věštby, a kde dneska moje filmy. Těší mě, že i po třiceti letech to lidi baví. Ty scény a repliky znají nazpaměť a do Hoštic doteď jezdí, hlavně v létě, tisíce lidí podívat se, kde se co točilo," prozrazuje scénárista a režisér, který často pro turisty funguje jako průvodce po Hošticích. 

Dnes se vesnice hodně změnila, řada domů se přebudovala, ale stopy po natáčení najdete stále, včetně domu s jelenem na návsi. 

Mezitím natočil i komedii pro děti ze školního prostředí Bota jménem Melichar. Šlo o film, který na Barrandově odmítlo pět režisérů. Troška ho vzal v podstatě povinně a udělal dobře. Povedl se a je v něm i celá řada skvělých herců, včetně tehdy začínající, dnes známé herečky a dabérky Reginy Řandové.

Na kritiky, kteří časo pomlouvají jeho filmy, prý vůbec nedá. Doslova na ně prý kašle a odmítá s tím ztrácet čas. 

"Dneska mám taky kritiky. Tedy rádoby. Hlavně ty, kteří nic nenatočili a filmovou kameru viděli tak možná na fotce. A víte, co je paradox? Že často ty kritiky píší ještě dřív, než se film vůbec natočí. Nic si z toho nedělám. Jen divák a plné kinosály jsou moji kritici," namítá Troška, který prozrazuje tajemství svých komedií i pohádek.

"Všechno má své náležitosti a zákonitosti. Kdekdo se pokoušel točit různé komedie nebo pohádky a chce to vždycky dělat ´jinak, nově, moderně´, ale ono to nefunguje. Právě, že když dělám pohádku, chci, aby byla hezká, česká, jihočeská, líbezná. Aby tam bylo zlo, ale hlavně dobro, které musí vždycky zvítězit. Aby tam byli hezký lidi, aby to nebylo složité a hlavně, aby to mělo humor, nadhled, nadsázku," vypráví Troška, který od dob oblíbené trilogie natočil desítky filmů, včetně komedií Kameňák, Babovřesky, ale třeba i román Poklad hraběte Chamaré. 

Režíroval dokonce muzikál Hamlet Janka Ledeckého, a taky několik oper. Dnes opět píše scénář k nové pohádce i komedii. V kině má svou nejnovější pohádku Zakleté pírko, která je zase plná krásné jihočeské přírody, slunce, sena a zajímavých jmen.

"Horory točit nebudu, tedy kromě Čachtické paní, kterou bych rád udělal tak, jak skutečně fungovala. A co určitě už nikdy točit nechci, jsou filmy s mnoha dětmi a v zimě. To už opravdu nikdy! Po Krakonošovi a lyžnících, kde jsem dělal tehdy pomocnou režii a točili jsme v Krkonoších ve sněhu a zimě, jsem řekl, že tohle už nikdy. Miluju jaro a léto, a proto točím právě v tomto období," dodal Zdeněk Troška.