Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

France Rumilly, vlastním jménem Nathalie Coururier, oslavila loni 80. narozeniny. A rozhodně není profesí duchovní, i když s klášterem měla velké zkušenosti. Jako malá a mladá navštěvovala ve Francii klášterní školu. Nicméně již od mlada chtěla být herečkou...

Role jeptišky jezdící nebezpečně šíleně malým Citroënem 2CV, kdy se komisař Cruchot (Louis de Funes) drží zuby nehty, aby z vozu nevypadl, nebyla její první. A už vůbec ne první právě s francouzkou komediální legendou de Funesem.

„Už v roce 1963, kdy mi bylo 24 let, jsem hrála menší roli po jeho boku v komedii Les veinards (Šťastní muži). O rok později jsem získala nabídku na roli jeptišky Clotildy, o které jsem si myslela, že to bude nějaká cnostná žena, aby se ukázalo, že je v podstatě trochu šílená,“ vyprávěla a smála se v jednom z francouzských rozhovorů France Rumilly, která si s Funesem zahrála ještě v další komedii Grand restaurantu pana Septima.

Díky malé, ale výrazné roli řádové sestry si však udělala jméno. Lidé ji poznávali na ulicích, a to nejen ve Francii. I když nechodila v duchovním oděvu, stále si byla dost podobná. A ve skutečnosti i poměrně hezká.

„Kolegové v divadle se mě pak v legraci občas ptali, zda bych je někam nemohla rychle hodit,“ usmívala se ve vzpomínkách na bláznivé scény.

Režiséra komedií Jeana Giraulta velmi zaujala, ale do dalších filmů se skvělým Louisem de Funesem ji už však neobsadil. I tak ale komedie s ním, ať už šlo o příběhy Senzační prázdniny, Jo (žo), nebo třeba Svatý rok o dvou vězních, kteří se rozhodnou utéct z basy a převlečeni za pátery s Jeanem Gabinem, milovala.

Žádnou větší roli France Rumilly ale už pak nedostala. Ovšem nezatrpkla. S povděkem přijímala i menší úlohy. Naposledy se před kamerou objevila v roce 1986 v komedii Takhle to děláme v Moskvě s Philippem Noiretem v hlavní roli. Pak účinkovala především v divadle.

Z veřejného života se později stáhla a dokonce, když se v roce 2003 připomínalo 20. výročí úmrtí Louise de Funese, ona se akce, na rozdíl od jiných, nezúčastnila. Žije v ústraní, setkává se s pár přáteli i z řad umělců, ale na filmy, v kterých hraje, se prý ráda podívá.