S tiskem sice vycházím, ale novináři mě přesto někdy rozčilujou. Pokud mi snad někdo závidí jejich pozornost, tak věřte, že opravdu není o co stát. Když se chováte ke všem s pokorou, napíšou o vás, že jste hloupá husa nebo že jim nadbíháte, a naopak, když jim řeknete svůj názor, tak jste zase rozmazlenej fracek. Vyjít s bulvárem a i s lidma na ulici, co se na vás dívají skrz prsty, protože si přečetli v nějakém plátku, že jste divná, není opravdu žádná prima věc.

Taky se mi stalo, že babička otce mého dítěte se se mnou odmítla seznámit, protože jsem k...a a to dítě prý stejně není jeho... Psal to nějaký bulvár a v novinách by si přece jen tak něco nevymysleli. Proto přiznávám, že závidím vám všem, o kterých není v tisku ani zmínka.

Když jsem otěhotněla, trošku jsem předpokládala, že na nastávající maminky jsou všichni, tedy i bulvární redaktoři, hodní. Tak to jsem se spletla…

Během mateřské dovolené před narozením Kryšpína jsem definitivně pochopila, že jsem workoholička, která neumí odpočívat. Přepadaly mě deprese z toho, že mám volno. Dítě pohodlně zaopatřené v břiše a co mám jako dělat já? Byla jsem zvyklá pracovat tak dvacet hodin denně a najednou žádné vstávání v šest a spát můžu jít třeba v osm. Takže jsem si v osmém měsíci dovolila předvádět na módní přehlídce, za což mě bulvární novinářky nařkly, že jsem sobecká a že to není normální. Podle mě je normální dělat to, na co se člověk cítí a vzít si na patnáct minut podpatky a předvést troje šaty v nekuřácké restauraci opravdu není na hlavu a nemohlo to chlapečkovi nijak ublížit. Takže jsem se rozhodla, že ty novinářky ještě trochu nadzvednu ze židle a jako brigádu na mateřské dovolené jsem otevřela casino club „Gold casino Agáty Hanychové“.

Kupodivu mi to prošlo bez blbých novinářských keců, protože právě tou dobou se vrátili z MS kluci hokejoví, tudíž měli novináři o čem psát. Jen je mi líto těch modelek, které se s hokejkama baví v baru, a pak ty hyeny novinářky, se kterýma se nechce bavit nikdo, píšou články o tom, jaké ze sebe ty holky udělaly matrace. Proč? S kým se tak ty nebohý holky a kluci mají bavit, když všichni chodí do jednoho podniku? Takže novinářky, nežárlete!

A ještě jak je to s tím mým pitím… Jsem matka, s pitím mám utrum. Pila jsem dost, ale nikdy ne od rána nebo jinak pochybně. Prostě jsem se bavila a alkohol k večírkům patřil. Nedělalo mi ale problém propít celou noc a ráno v osm být nastoupená v práci. A nedělalo mi problém, že se o tom píše, protože jsem věděla zcela jistě, že nejsem alkoholik.

Pokračování příště...