Po té, co jsme již psali o marihuaně a kokainu přichází na řadu další droga. Tentokrát budeme psát o papíru, tedy o LSD!

Co to je?
Na začátek trocha odborných řečí. Cože to vlastně je, to LSD? Metabolický produkt houby Claviceps purpurea, která roste na žitě a ječmeni a která je příčinou onemocnění způsobeného námelem (Paličkovice nachová).

A tohle je TRIP…
Ilegální LSD se v Evropě většinou užívá per orálně (ústy) ve formě malých papírových čtverečků nesoucích potisk, které jsou napuštěné roztokem obsahujícím LSD. Nazývají se „tripy“. Termín „trip“ se však také užívá pro označení zážitku samotného, jenž se často může zdát jako „výlet“ s jasným začátkem, prostředkem a koncem, mnohdy ovšem nešťastným.

Vlnobití
Doba od podání drogy do nástupu účinku závisí na množství potravy v žaludku a může variovat od 30 minut do dvou hodin i více. Také velikost dávky je významným určujícím faktorem rychlosti nástupu, doby vyvrcholení a celkové délky zážitku. Obecně účinek LSD nastupuje ve vlnách. Každá další vlna má vyšší vrchol, než ta poslední. V příbězích z novin ze šedesátých let referujících o lidech, jenž vyskočili s okna ve víře, že mohou létat, se obvykle jednalo o dávky 200–300 mikrogramů. Takové dávky byly v letech 1966–1967 obvyklé. Od šedesátých let však množství průměrné dávky dramaticky pokleslo. Londýnská služba soudního lékařství nyní informovala o tom, že průměrná dávka je 50–70 mikrogramů.

Kafe nebo psycho?
Účinek LSD je ale patrný již při nízkých dávkách, efekt však není příliš výrazný, při dávce okolo 20–30 mikrogramů pravděpodobně nebude výraznější, nežli vypití silné kávy a nebude v drtivé většině případů ani halucinogenní. Psychedelický efekt se začíná objevovat u dávek mezi 50–100 mikrogramy a jeho intenzita se zvyšuje až ke 400–500 mikrogramům.

Vyšší dávky mohou vést k prodlouženému zážitku, ale nemění jeho charakter. Je popsán případ, kdy osoba přežila požití 40 miligramů. V jediném popsaném případě, kdy byla smrt pravděpodobně zapříčiněna předávkováním, bylo zjištěno, že dávka 320 miligramů byla aplikována injekčně do žíly.

Na křídlech LSD
Po užití LSD postupně dochází ke změnám vnímání obvykle ve smyslu dramatického zintenzívnění barev, víření vzorů, pohybech objektů, které jsou v dané chvíli nehybné, iluze a pseudohalucinace. Vyšší dávky mohou produkovat synestézie, při kterých je vjem jedné modality vnímán jakoby jiným receptorem (např. hudba může být viděna jako barva). LSD obecně nevyvolává sluchové halucinace nebo trvalejší klamy. Mohou se objevovat hlubší časové distorze, obvykle ve formě objektivně krátkých časových úseků, během nichž se zdá, že se čas vleče. Ve vnímání času se může dostavit efekt, kdy to vypadá, že se vše zastavilo. Pocit ztráty hranic může vést k pocitu splynutí se svým okolím či jinými přítomnými lidmi.

Klíčovým znakem prožitků s LSD je vysoká citlivost pro smysluplné prožitky, které mohou vést k rozvoji rysů mystického či religiózního prožitku, během kterého může intoxikovaná osoba cítit, že objevila základní tajemství Života či Universa. Poměrně běžný prožitek grandiozity, někdy doprovázený vírou ve vlastní nadlidské schopnosti může mít vážné následky. Panující nálada je nestálá a může variovat z extatické blaženosti do hluboké deprese a extrémně nepříjemných panických atak („bad trip“).

„Nezávislá“ droga
Abstinenční syndrom se neobjevuje a LSD není považováno za návykovou látku v běžném slova smyslu, ale, co si budeme povídat, když budete denně na tripu, žádný velký terno s tím asi neuděláte… Předávkovat se LSD v dnes dostupných dávkách téměř nelze – leda byste se z normální stravy přeorientovali na papír a pořádali jej po kvantech, což rovněž nedoporučujeme. Množství LSD potřebné k předávkování s následkem smrti (u průměrného člověka odlišné dle vrozené citlivosti a typu alergické reakce) je natolik nadměrnou dávkou halucinogenu, že doposud bylo zaznamenáno pouze jedno takové úmrtí. Objevilo se však několik velmi vzácných případů křečí a hyperpyrexie (velmi vysoké tělesné teploty).

Historie
LSD objevil švýcarský chemik Albert Hoffman v roce 1943 při výzkumu vlastností derivátů námelu pro farmaceutickou společnost Sandoz. Nešťastnou náhodou požil malé množství drogy a prožil hluboký změněný stav vědomí. Hoffmanův zážitek a zkušenost s LSD byly značně zajímavé pro psychiatry, psychology a neurovědce, kteří hledali nové možnosti výzkumu mozku a ovlivňování psychiky. Na počátku šedesátých let bylo tedy LSD podáváno dobrovolníkům, kteří si ale poté drogu začali obstarávat sami a šířili ji dál do celé společnosti.

K celkovému image drogy jako nevhodné a nebezpečné vedla série nehod, o nichž média široce referovala a které se týkaly případů, kdy lidé vyskočili z okna ve víře, že mohou létat.

V devadesátých letech došlo k přehodnocení postoje vůči LSD. V roce 1993 se ve Švýcarsku konalo sympózium pod názvem „Padesát let LSD“, sponzorované švýcarskou Akademií medicínských věd. Závěry konference hovořily pro, aby byly výzkumy s LSD na lidech obnoveny. V polovině devadesátých let získal psychiatr Rick Strassman na Univerzitě v Novém Mexiku licenci k podávání LSD jako pomocného psychoterapeutického prostředku a byl ustanoven poradcem Federálního drogového úřadu (FDA) pro psychedelické studie. Výzkumy s halucinogeny byly znovu zahájeny také v Evropě. Ve Švýcarsku nedávno Franz Vollenweider výzkumně podával lidem psilocybin, aktivní složku „magických hub“ s účinkem podobným LSD.

Riziko na vaše triko
Ať již je LSD legálního či nelegálního původu, je to jedna z nejméně předpověditelných drog, pokud jde o účinek. Prožitek na LSD plně závisí na okolnostech a celkovém rozpoložení – pokud už se k jeho užití uchýlíte, měli byste si to pořádně naplánovat. Věřte, že dát si „papír“ na několikatisícové párty nemusí být příjemný zážitek. LSD úplně změní vnímání reality, proto není vhodné po jeho užití ani řídit auto.

Akutní změny fyziologie při užití LSD jsou velmi individuální záležitostí a mohou zahrnovat dilataci pupil, zvýšení srdeční frekvence, zvýšení tlaku krve, tělesné teploty a hladiny cukru v krvi, pocení, riziko prochladnutí, třes, slabost, ataxii, strnulost nebo svalové záškuby. Dále se může pocit chladu, husí kůže, nausea a zvracení.

Většina zdravotních rizik je až sekundární povahy – jde o zranění, která si intoxikovaná osoba může přivodit vzhledem ke zmatenosti, dezorientaci a halucinacím.