Chtěl bych se pozastavit u věty, či spíše povzdechu, že „ženský to mají v životě těžší…“ Tato věta zní z ženských úst pokaždé, kdy je vyslovena, jako DOGMA. To je zlé, protože dogma je podle slovníku cizích slov výraz pro nezpochybnitelné tvrzení.

Poprvé jsem si této větičky všimnul už jako dítě. Drandím si to pod kuchyňským stolem s náklaďákem, nade mnou si máma s babičkou sladí kafe a povídají si cosi o tatínkovi. Co to bylo, už dávno nevím, ale když babička odcházela, vytáhla mě zpod stolu, protože už zase chtěla pusu, potom se podívala na mámu a řekla: „To víš, holka, ženský to maj těžký.“ Tehdy jsem ještě nechápal obsah těch slov. Myslel jsem si, že ženy mají něco, nějakou věc, nebo část těla, která hrozně moc váží. V důsledku toho jsem následně velmi udivil tatínka. Jeli jsme poloprázdnou tramvají a dva metry od nás stála dáma s mohutným pozadím. Zatahal jsem tátu za rukáv a když se ke mně sehnul, kývnul jsem hlavou k oné Venuši a zašeptal: „Támhleta paní to má hrozně těžký.“ Tatínek se na mě podíval poněkud překvapeně a já až mnohem později pochopil jeho otázku: „Odkud ji znáš?“

Během mojí povinné docházky na základní školu mi rozhodně nepřišlo, že by na tom holky byly nějak hůř. Naopak! Hezky vymydlená, „napucovaná“ holčička s mašličkami byla za cokoli trestána mnohem mírněji než kluk, byla-li vůbec trestána. Ve druhé třídě jsem měl spolužačku Lauru Šlapákovou. Neznalí slangových výrazů pro lehké ženy, oslovovali jsme ji „Šlapko“. Tahle Laura byla jako doktor Jekyll a pan Hyde. Při vyučování vzorná žačka, o přestávce tornádo. Neustále páchala škody na socialistickém majetku (rytí do lavic, vyhazování houby z oken) a též na majetku svých spolužáků (roztržené oblečení, zlomená pravítka, počmárané a zmačkané sešity). Ona nás dokonce i bila! A nikdy se jí nic nestalo. Vždycky, když jsme měli být potrestáni místo ní, pokoušeli jsme se na ni žalovat. Bezúspěšně. Laura uronila slzičku a my vyfásli poznámku. Snad jenom v něčem to lehčí neměla – Laura Šlapáková… Vždycky, když rodiče zvolí kombinaci jména a příjmení tak strašlivou, že se chudák holka stydí představit, odvolávají se na to, že se přece vdá a příjmení se jí změní. Jenomže! Kdy potřebuje žena mít sebevědomí a nestydět se říct svoje jméno bez toho, že by vzbudilo posměch? Přece NEŽ se vdá. Takže toliko jenom malá vsuvka pro budoucí rodiče.

Dalším mezním obdobím v životě lidském je ukončení školní docházky. Následuje vojna. A HOLKY TO MAJÍ TĚŽŠÍ??? Ne, nemají. Ony musí pouze psát dopisy tomu svému vojákovi, mezitím flirtovat s těmi, kteří mají ještě před nebo už po, a nakonec se na toho svého „zeleňáka“ stejně vykašlou. A propó, dojde-li k tak vypjaté a drsné události, jakou je válka, kdo nasazuje svůj život a kdo si zůstane pěkně doma? Myslím, že pod tíhou těchto argumentů dogma o těžkém údělu ženy bere za své. Pojďme dál. Vrátíme se z vojny, najdeme si práci a nevěstu. A teď se teprve ukáže, kdo je chlap. Od správného CHLAPA se totiž očekává, že sežene bydlení, uživí rodinu a pořídí různé materiální vymoženosti jako je televize, lednice, pračka, video, stereo, DVD, kožich, kolo, auto. Mimochodem, když jsme u toho auta, v autoškole mají holky taky protekci. A když se rodina rozpadne, je to často chlap, kdo začíná znovu od nuly. Protože jen výjimečně se mezi námi muži najde takový kretén, který vyžene bývalou manželku a současné děti z bytu a libuje si, jak s nimi šikovně vyběhl. A ženy? Co dělají ženy, zatímco my sháníme větší byt a šetříme na auto? Pročítají katalogy cestovních kanceláří a vybírají dovolenou…

Sorry, teď vážně. Ženy rodí děti, zahazují svou kariéru kvůli mateřské dovolené a ve prospěch kariéry svého manžela, dostávají menší plat než muži za stejnou práci a v neposlední řadě musejí podstupovat spoustu, z pohledu muže velice otravných procedur, aby se nám líbily. Proč? No protože stárnou rychleji než my! Ha! A teď už budu končit, protože se mi určitě povedlo naštvat vás, holky, úplně všechny. Na závěr bych ale rád v zájmu objektivity poznamenal, že ani já bych ženská být skutečně nechtěl. Rozhodně bych totiž nesnesl, aby mi nějaká cizí ženská s pinzetou rvala chlupy z obočí.