Půjčky, úvěry, leasingy… vymoženosti současnosti, které ovšem měly své místo v každé době, i když byly tak trochu méně organizované. A tak i pojem „neplatič“, či „dlužník“ je starý jako lidstvo samo. A nejsou to jen obyčejní lidé, kteří nemají potřebnou hotovost najednou, proto využijí uvedených nabídek. Historie zná mnoho příkladů, kdy právě ti nejbohatší a nejmocnější se nejvíc cukali zaplatit své závazky.

Tak třeba královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II. si objednala od benátského dodavatele párek lvů. Žádat po královně platbu předem, to si nikdo nedovolil. Takže byla upomínána až když byli lvi doma, ale to už se k placení neměla. Že by úplně zapomněla?

A císař Ferdinand II. si zase objednal u kovolijce Tomáše Jaroše „Zpívající fontánu“, kterou chtěl umístit před letohrádek královny Anny. Výrobci nejprve slíbil uhradit 1400 zlatých, pak ale začal smlouvat a nakonec chudáka Jaroše poslal do Košic odlévat děla. Tam taky řemeslník nakonec zemřel a císař definitivně ušetřil.

Jiný císař, Rudolf II., „odkoupil“ Trojský ostrov s ideou zřídit na něm bažantnici. Původní majitel, královský místokomorník Jaroslav Vchynský, který mu jej ochotně „prodal“, však peníze nikdy neviděl. Zda se mohl chodit zdarma dívat alespoň na bažanty, to historické prameny neuvádí.

Císařové byli vůbec pěkně vypečení. Leopold I., který začal stavět nové městské hradby, což je jistě praktické, je ovšem stavěl na nevykoupených soukromých pozemcích. Majitelé oněch pozemků se pochopitelně bouřili, s čímž si císař poradil tak, že vydal v r. 1678 reskript, v němž oznámil, že pozemky určené pro městské hradby nemusí být propláceny. Tak to je, panečku, řešení, hodné krále Šalamouna. A přitom je to tak prosté, že? Jenže to chce opravdu odolnou náturu.

To Albrecht z Valdštejna se s žádnými reskripty nenamáhal a patrně k tomu ani neměl pravomoc. Kvůli budování svého sídla „skoupil“ pozemky a zbořil domy ve Valdštejnské ulici. Potřeboval hodně místa, ale většinu pozemků ani domů nikdy nezaplatil.

Tak vidíte. Časy se mění, ale princip fungování společnosti je v podstatě pořád stejný, jen se čas od času udělá nějaká revoluce a změní se všemu názvy. Kdybyste nezaplatili daně za feudalismu, přišel by na vás „výběrčí“ a s „drábem“ by vás zavřeli do „šatlavy“. Dnes na vás vlítne daňový úředník a šatlava se jmenuje nápravné zařízení. Také už nepoužíváme pro leasing nebo úvěr slovo lichva. Ale dycinky, v každé době, v každém počasí a za každého režimu, je lepší být bohatý a mocný, protože vám leccos projde.