Vilma Cibulková oslavila šedesáté narozeniny. Její život byl naplněn vzlety i pády na samé dno: Alkoholismus, nahota i smůla v lásce
Když se ohlédneme za životem herečky Vilmy Cibulkové, mohli bychom mít dojem, že se jedná o dramatický film nebo seriál. Byť na první pohled vypadá zoceleně a tvrdě, i ona si prožila situace, z nichž se často ocitla na samém dně.
Nahota jí nebyla cizí
Ve spojitosti s Vilmou si mnozí vybaví její nahé scény. Ve filmu Pupendo totiž před Bolkem Polívkou předvedla naprosto vše. Ačkoliv je to její nejikoničtější nahá scéna, svou postavu, jak ji Pánbů stvořil, ukázala i ve snímcích Krev zmizelého, Zemský ráj to na pohled nebo Lišák. Vilma rozhodně nepatří mezi ženy, které by se bály ukázat své tělo se vším všudy.
Nepovedené vztahy
Její soukromý život nebyl vůbec procházkou růžovým sadem. Do největší trýzně ji přivedl duševně nemocný režisér Miroslav Macháček. Vztah ji dovedl k psychickým problémům, potratu, a nakonec i alkoholu, kterému sám Macháček holdoval. Život mu nakonec vzala rakovina. Vilma pod tíhou okolností však zběhla, nedokázala při něm stát.
„Bojím se, že odpovědět na otázku, proč jsme k sobě s Máchou tolik tíhli, dost dobře neumím. Bylo to osudové setkání a vymyká se jakémukoliv popisu. Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě nejvíce potřeboval,“ prozradila v pořadu 13. komnata.
Aby unikla svému trpkému údělu a zapomněla na problém, vrhla se do manželství s právníkem Zbyškem, jemuž porodila dceru. Když však zjistila, že se dostal do velkých dluhů, došlo rychle na rozvod.
Nicméně ani druhé manželství s hercem Miroslavem Etzlerem nedopadlo podle jejích představ. Odloudila jí ho mladá herečka Radka Pavlovčinová, která s ním hrála v seriálu Cesty domů. To ji naprosto zlomilo.
A byť stále toužila po upřímné lásce, nikdy se jí nepodařilo nalézt muže, který by se stal jejím osudovým. Na chvíli se zdálo, že se jím stal hudebník Pavel Jan Ryba, vztah však vzal za své a svatební zvony se nerozezvonily.
Navzdory strastiplnému životu jí z tváře úsměv nemizí. Ani nepovedené vztahy nebere jako životní selhání, prý si tím musela projít, aby získala jakýsi nadhled. „Já to naopak vnímám jako velké štěstí a zdroj zkušeností a vše bylo vždycky tak, jak to být mělo. Konkrétním příkladem může být můj první muž. Dodnes jsme nejbližší přátelé a není mezi námi žádná rozepře, jen jsme se tehdy skutečně museli rozejít, protože moje umělecké představy byly úplně jiné než hodnoty právníka v 90. letech,“ svěřila se webu Proženy.cz.
Nakonec jí jedna láska zůstane po celý život – divadlo.
Autorský článek, další zdroje: 13. komnata, Proženy.cz
