Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

Kdyby ovšem do jeho nastartované kariéry, i když v pozdním věku, nezasáhlo špatné zdraví. Nejenom nezhoubný nádor v močovém měchýři, ale hlavně problémy se srdcem a psychická nepohoda.

"Prodělal operaci močáku, to se povedlo. Měl ale vrozenou srdeční vadu, zadýchával se a už při posledním filmu Homolka a Tobolka, který se točil ve Špindlerově Mlýně, trochu trpěl. Divák to nepozná, ale Josefu Šebánkovi nebylo dobře.

"Měřili mu tlak, byl na nějakém vyšetření, ale pořád byl vtipný a nesmírně profesionální. Sice si nepamatoval dlouhé repliky, ale režisér Jaroslav Papoušek mu dal volnou ruku a zjistil, že to je to nejlepší," vzpomínali jeho herečtí kolegové od Heleny Růžičkové přes Ivu Janžurovou až po Petra a Matěje Formanovi, kteří jako malí hráli vnuky Šebánka a Marie Motlové a syny Heleny Růžičkové a Františka Husáka.

Josef Šebánek se narodil na břehu Orlické přehrady. I když pak vyrůstal v pražském Karlíně, na milovaný Orlík se rád vracel. Po zatopení Podskalí u Klučenic, kde prožil část dětství, si s manželkou Marií a synem Bohumilem pořídili chatu. Na tu rád a pořád jezdil. 

"Když jsme točili Hogo fogo Homolka v Čimelicích, jezdil tam z chaty a byl šťastný, protože byl tam, kde mu bylo dobře," říkávala Helena Růžičková.

Josef Šebánek se po obecné a měšťanské škole vyučil u firmy Vobořil automechanikem. Za celý svůj život prošel velkou řadou zajímavých dělnických zaměstnání. Byl taxikářem, vorařem, lesním dělníkem, soustružníkem, automechanikem v ČKD, autodopravcem, podnikatelem v povoznictví, řidičem náklaďáku a autobusu, leteckým mechanikem a také autojeřábníkem. 

Pouhých 13 let před smrtí v roce 1977 jej právě Miloš Forman obsadil do filmu Lásky jedné plavovlásky. A pak šel z role do role: Hoří, má panenko, Nejkrásnější věk, následovala trilogie o rodině Homolkových. Posledním filmem, kde se objevil, byl film Maturita za školou. Pak už odmítal hrát. Měl deprese a léčil se ze svých neduhů. Byl v invalidním důchodu. 

Dokonce pár let před smrtí dostal nabídku zahrát si ve filmu s Janem Werichem. Odmítl. Už nechtěl, neměl náladu a energii na dlouhé scény, čekání, i když Wericha obdivoval. 

"Zvláštní je, že ještě několik let po té, co zemřel, mu chodily nabídky na role. Byl to paradox, ale tátu si prostě ti režiséři a produkční zamilovali. Byl ryzí člověk a talent od boha," svěřil se jeho syn Bohumil, který je otci až neuvěřitelně podobný. Tomu taky otec na nemoniční chodbě 13. března v roce 1977 zkolaboval a zemřel mu v nedožitých 62 letech v podstatě v náručí.

"Nesl jsem mu dršťkovou polévku a škvarkové placky, které miloval. Už si to ale sníst nestihl," zavzpomínal jeho syn. 

K jeho nedožitým 100. narozeninám mu vyšla dokonce stříbrná pamětní mince, kterou nabízí Pražská mincovna a stále si ji lze koupit. 

Nezapomenutelné jsou hlášky z filmů, které Šebánek pronášel. Některé naprosto zlidověly:

Homolková: „…Jen se neboj, však von si už Ludánek přijde na to, jak na Heduš.“
Homolka: „Jako já jsem přišel na to, jak na tebe. Za pětatřicet let jsem na to nepřišel…"To bych musel bejt, prosím tě, Edison anebo Lénin. Ani ty by na tebe nestačili! Já si za těch pětatřicet let vydobyl fotbal, a to je keců, že to je hrozný. To je pomalu víc, než kdybych, člověče, vynalez tu žárovku!“
Homolková: „Ty sis vůbec nic nevymoh, ty jsi mi akorát tak protivnej, že jsem ráda, když vypadneš z baráku, ty Edisone…

"Každej civilizovanej člověk ví, že když tluče a někdo na něj tluče, tak tluče proto, aby netlouk."

"Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš u mě mrtvej Homolka."