Komedie Vesničko má středisková patří k našim nejoblíbenějším filmovým komediím. V roce 1987 to dokonce dotáhla na nominaci na Oscara. Zajímavé je, že tento oblíbený film vlastně ani neměl vzniknout.

Scénárista Zdeněk Svěrák ho vymyslel takříkajíc násilím, když mu zavolali z Barrandova, že čekají revizi na oddělení scénářů. Jeden z námětů na film Svěrákovi se Smoljakem zaplatili dvakrát. Po letech se už peníze nedaly vrátit, takže nejlepším řešením bylo napsat a předat další námět. Jedinou podmínkou bylo, aby se odehrával na venkově a předat ho měl na Barrandově hned na druhý den. A tak Svěrák nelenil a vzpomněl si, že se zná s řidičem náklaďáku z JZD Čechtice. A příběh byl na světě.

Scénář o řidiči náklaďáku a jeho "momentálně" zaostalém závozníkovi se zalíbil režisérovi Jiřímu Menzelovi, který se rozhodl, že podle něj natočí film. Do hlavní role Pávka chtěl Svěrák dosadit oblíbeného herce Petra Nárožného, neboť mu scénář tvořil přímo na tělo. Jenže Menzel viděl v hlavní roli Mariána Labudu. Dokonce proto panovalo mezi tvůrci i jisté napětí. Ale nakonec situaci oba pánové s důstojností ustáli a autor scénáře s odstupem přiznal, že konečný výběr byl více než dobrý.

Šťastnou ruku měl Menzel i při výběru filmového Otíka, kterého si zahrál Jánosz Bán. Maďarskému herci šlo ztvárnění zaostalého chlapce dokonale i díky svědomité přípravě. Chodil mezi mentálně zaostalé děti a pozoroval jejich chování. Zubní protéza použitá ve filmu byla rovněž důsledkem zjištění, že tyto děti mají často problémy s poškozenými zuby. O to lehčí to pak měl s češtinou, neboť díky protéze nemohl pořádně artikulovat a iluze rozumově nedostatečného "jézéďáka" tak byla opravdu dokonalá.