Novodobí Kristiáni aneb Zlatokopky s koulema
Life & Style
05. října 2013 10:43
/
redakce
📷
1 fotografie v galerii
Jé, peníze! / shutterstock.com
Nejnovější
Typický budižkničemu je zkrátka neuvěřitelně okouzlující stvoření, jehož charizma vás pohltí a udělá z vás idiota. Když si to uvědomíte, je často pozdě. Hormony se smíchají do jedovatého koktejlu, který nenápadně a aniž byste si toho všimla, likviduje vaši osobnost, účet i kariéru. Chápu ovšem, že dokud toho svého Kristiána nepotkáte, neuvěříte, že byste se mohla zbláznit, oddat a rozdat. Taky jsem si myslela, že tohle se mi nikdy nemůže stát.
Jenže… nebylo dne, kdy by mi neřekl, jak jsem úžasná, krásná, chytrá, vtipná a tak. Konec konců nepracoval, a tak měl na vymýšlení ohromujících lichotek dost času. Denně mi vyvolával do práce (z mojí pevné linky, jelikož mu v mobilu došel kredit) a žadonil, ať už jdu domů, že se nudí. Každý večer mě přemlouval, ať si někam vyjdeme, že prý obdivuje, jak jsem pracovně schopná a nesnese pomyšlení, že se nepůjdu odreagovat.
Nejraději měl kino. A tak vybral film a já jsem koupila lístky. Tím to ovšem nekončilo. K filmu potřeboval popcorn, colu a vůbec všechno, co v předsálí měli, včetně takových těch hnusných sladkých pendreků. A po filmu si obvykle taky ještě rád něco dal. Jindy naplánoval dovolenou. Já jsem přišla k hotovému, což by bývalo milé, kdyby k tomu kromě svého organizačního talentu použil i svoje peníze. Tehdy mi začalo docházet, že mi můj život vypadl z rukou. Že můj Kristián má spoustu nových věcí a já nemám nic. Že v práci nestíhám, protože veškerý svůj čas přizpůsobuju jeho přáním. Že já mu dělám pomyšlení a on mi nedal dárek ani k vánocům. A že tohle asi nebude pouhá souhra nešťastných náhod… Nemyslím ale, že mě neměl rád. Na světě je totiž víc žen, než mužů, a tak si Kristiáni mohou dopřát luxus výběru. Rozhodně nemusí vyjídat lednici někomu, kdo se jim ani nelíbí.
Naštěstí zub času je neúprosný. Dříve či později se hormony zase zklidní, účty vyprázdní a vy dáte občas znát, že by se mohl pro změnu sem tam postarat on o vás. Nejenom vymyslet, že půjdete do kina, ale taky koupit lístky. Vaše výhrady se mu ale pramálo zamlouvají a raději se začne poohlížet po nové sponzorce. Nejste žádný idiot, a tak to vycítíte. V horším případě se začnete bát, že odejde a proto si ho budete ještě více předcházet. Jenže on už má políčeno na nové dobré bydlo a proč by ho měl nechat běžet... Tak si vás možná nechá obě… V tom lepším případě zmobilizujete poslední zbytek své hrdosti a necháte ho jít. A potom budete sedět doma, myslet na něj asi tak milionkrát za den a čekat, že mu začnete chybět a on se vrátí po kolenou a polepšený.
Taky jsem na to čekala. A on zavolal! Vyznal mi lásku, pozval mě na tenisový turnaj a byl to vážně moc hezký den. Raketou se oháněl tak, že jsem na něj byla pyšná, oblažoval mě úsměvy a byl samá lichotka. A když jsme mezi zápasy seděli v buffé, nosil mi dortíky a džusíky. Sobě panáky a chlebíčky. Zdálo se, že na mě a našem hezkém dnu opravdu nešetří a chce mě získat zpátky za každou cenu. Což se, pravda, trochu zkazilo na konci turnaje, kdy nám přinesli účet a on mi dal ruku na stehno a řekl: „Už se nemůžu dočkat, až budeme sami, zaplať to a jedem…“
Kam dál?