Dnes začínáme miniseriál o drogách. Vezmeme to hezky od té nejlehčí:

Marihuana a její produkty (hašiš, olej) patří mezi lidstvem užívané látky již minimálně několik set let. Po tuto dlouhou dobu provázely lidstvo jako součást náboženských a sociálních rituálů. Primitivní národy, stejně jako národy „rozvinuté“, užívaly cannabis pro její schopnost ulehčit tíhu reality a měnit smyslové vnímání. Zároveň s tímto náboženským a sociálním významem má marihuana neméně dlouhou historii jako lék - její užívání je zaznamenáno již v Eberských papyrech ze starého Egypta ze šestnáctého století před Kristem. Tehdy byla cannabis používána zejména jako jeden z nejlepších prostředků proti bolesti.

Psycho v Asii
Pro své psychoaktivní účinky byla marihuana poprvé využívána v Asii. Zdá se, že právě v Asii bylo konopí poprvé pěstováno pro jiné než průmyslové účely. Asyřané ji užívali v osmém století, v Číně byla pěstována od čtvrtého a v Indii od druhého století před Kristem. Měla své nezastupitelné místo v lékárnách starých Číňanů a Řeků. Ceremoniální, rekreační a terapeutické užívání marihuany pokračovalo v Asii, Africe, Arábii, Jižní a Střední Americe bez přerušení až do dnešních dnů.

Historicky doložená hulička
Zbytky cannabis byly nalezeny v ostatcích mladé ženy, pochované nedaleko Jeruzaléma ve čtvrtém století našeho letopočtu. Vědci se domnívají, že jí byla cannabis podávána ke zmírnění porodních bolestí. Římané používali stonky z rostliny k výrobě provazů a látek a zavedli pěstování cannabis v Británii. Také v Severní Americe byli přistěhovalci podporováni v pěstování konopí, které se stalo již v 17. století jednou z nejdůležitějších průmyslových rostlin v Americe. Již tehdy byla kromě vláken ze stonků používána i semena k výrobě olejů, k topení a k dalšímu využití.

Užívala (si) i královna
Rostlina byla v Evropě známa jako „indické konopí“ do roku 1753, kdy byla pokřtěna na Cannabis sativa. Teprve v 18. století se stala součástí evropské lékařské výbavy. Zanedlouho již musela jako prostředek proti bolesti čelit rozmáhajícímu se předepisování opia. V 19. století se cannabis stala standardní součástí západní medicíny. Byla užívána ve stále větším rozsahu indikací - od bolestí, přes křeče, poruchy spánku, nevolnost a nechutenství. Byla také považována za lék na bronchitis a astma a na některé psychické poruchy – melancholii a mánii. Královna Viktorie podle záznamů také užívala cannabis. Americké prameny z roku 1851 uvádějí užití cannabis při revmatismu, tetanu a deliriu tremens.

Droga bohémů
Rekreační užívání cannabis nebylo v 19. století příliš rozšířené, přesto však byla marihuana oblíbená u umělců a intelektuálů ve velkých evropských městech.

Dr. Jaques Moreau de Tours poznal při svých cestách v severní Africe hašiš a po svém návratu založil v Paříži „Club des Hashishchines“, jehož členy byli Dumas, Balzac, Flaubert či Baudelaire. Podle dnešních měřítek užívali tito lidé neuvěřitelně vysoké dávky s výrazným efektem na jejich již tak bohatou fantazii.

Out!
Technické a lékařské využití cannabis koncem 19. století vymizelo a její rekreační užívání se stalo nemoderním. Hlavními uživateli byli přistěhovalci a chudé vrstvy v koloniích. V Severní Americe byl joint (marihuanová cigareta) zaveden mexickými dělníky a pak již brzy cannabis užívali i černí jazzmani, zejména na jihu USA. Zákonná omezení, týkající se nemedicínského a později i medicínského užívání cannabis, se objevovala v prvních dvou třetinách dvacátého století. První takový zákon v západním světě byl zřejmě schválen v roce 1915 v Californii, poté v dalších státech USA. V roce 1937 mělo takové zákony 46 ze 48 států USA. V tomto roce byl přijat přes protesty některých lékařů vč. psychiatrů federální Marihuana Tax Act, který zakazoval jakékoli použití cannabis.

V roce 1925 pak byla schválena Ženevská konvence o výrobě, prodeji a převážení nebezpečných drog. K té se postupně připojily všechny západní státy. Přesto zůstala cannabis přístupná v evropských lékárnách až do 70. let 20. století (v Británii do r. 1973).

Hippies
Prevalence (výskyt za určité časové období na 100tis. obyvatel) užívání marihuany jak v USA tak v Evropě však rostla relativně pomalým stabilním tempem až do 60. let. V Evropě se zvýšení počtu uživatelů cannabis zejména v 50. letech přisuzuje přílivu přistěhovalců z karibské oblasti – v té době užívalo na Jamajce „ganju“ (cannabis) cca 70% celé populace.

Velký boom nastal v 60. letech v souvislosti s rozvíjejícím se hnutím hippies a s psychedelickou vlnou. Marihuana se stala integrální součástí studentského života na západních univerzitách. Philip Robson, profesor psychiatrie z Cambridge uvádí, že „v té době se stala charakteristická vůně hořící marihuany součástí atmosféry konzervativní London Medical School“. Podle výzkumů z počátku 70. let vyzkoušelo marihuanu zhruba 25 milionů Američanů (10 mil. bylo pravidelnými uživateli) a také v západní Evropě bylo lidí se zkušeností s cannabis asi 10% z celkové populace.

Dlouhej kouř na vrcholu
Na konci 70. let byla marihuana zřejmě na vrcholu svého rozšíření – stala se běžně užívanou drogou pro zhruba 20% populace do 40 let a byla velmi běžná již na středních školách. Uživatelé cannabis, většinou příslušníci středních vrstev, neměli ve své převážné většině s jejím užíváním žádné větší potíže, a učinili z ní součást svého normálního životního stylu. Pro odhad rozšíření cannabis může posloužit i údaj o exportu z jediné země – Libanonu. Ten vyvezl v roce 1980 2 000 tun cannabis. To představuje, zhruba 5 milionů marihuanových cigaret.

Fakt to není úplně dobrý
Marihuana je v celku neškodná, ale je to pořád droga, jakkoli měkká. Při přehnaném užívání nám může pěkně vybílit mozek a způsobit neplodnost. Že se po jejím požití nesmí řídit a dělat jiné věci vyžadující pozornost, by mělo být samozřejmostí. Tak opatrně!