Paris Hilton v otevřené zpovědi: Během školních let jsem byla sexuálně zneužita
Bohatá dědička hotelových řetězců Paris Hilton šokovala svým otevřeným přiznáním. Byť se na první pohled zdá, že žije rozmařilým životem, který vyplývá z jejího postavení, i ona sama si nese šrámy z minulosti, na které nerada vzpomíná. Ty se týkají období, kdy pobývala na internátní škole Provo Canyon, v Utahu. Hilton zavzpomínala na dospívání a přišla s kontroverzním odhalením, že zaměstnanci školy násilně „provedli vyšetření děložního čípku“ u ní a dalších studentek.
„Velmi pozdě v noci, bylo to asi kolem 3 nebo 4 ráno, vzali mě a další dívky do jedné místnosti a prováděli lékařské prohlídky,“ tvrdila Hilton v článku, který v úterý vyšel v New York Times. Dále poznamenala, že se nejspíše nejednalo ani o kvalifikované lékaře jako spíše o zaměstnance školy. „Nechali nás ležet na stole a strkali do nás prsty,“ šokovala.
Myšlenky na ponižující zážitky se snažila roky potlačovat. Nechtěla, aby jí ovlivňovaly život. „Vlastně nevím, co dělali, ale rozhodně u toho nebyl lékař. A bylo to opravdu děsivé a je to něco, na co jsem po léta blokovala vzpomínky.“
Až nyní jí došlo, že se vlastně jednalo o určitý typ sexuálního zneužití. Dříve si to nepřipouštěla, možná ani nechtěla. Cítila se dehonestována a styděla se. „Ale teď se to neustále vrací a já na to musím myslet. Když se zatím ohlédnu jako dospělá, je mi jasné, že to rozhodně bylo sexuální zneužívání.“
Se svým zážitkem se svěřila také na Twitteru, kde uvedla, že byla „nucena ležet na polstrovaném stole“, musela „roztáhnout nohy a podrobit se intimnímu vyšetření“. Dále uvedla, že prožívala několik měsíců hrůzy a nechápala, co se vlastně děje. A proč se to vůbec děje. „Plakala jsem, když mě drželi a říkala jsem ne. Ale oni jen řekli: ‚Drž hubu. Buď zticha. Přestaň se bránit,“ napsala Hilton a dodala: „Je důležité otevřít se o těchto bolestných okamžicích. Jen díky tomu se mohu vyléčit a pomoci ukončit toto zneužívání.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V roce 2020 vydala dokumentární film s názvem „This Is Paris“, v němž vykresluje obrázek svého problematického mládí a traumatického zážitku z internátní školy. „Věděla jsem, že to bude horší než kdekoli jinde,“ řekla Paris. „Měla to být škola, ale na třídy se vůbec nezaměřovali. Od chvíle, kdy jsem se probudila, až dokud jsem nešla spát, mi celý den křičeli do tváře, prostě pořád křičeli. Bylo to nekončící mučení.“
Její verzi potvrdili i další tři spolužačky. Paris také v dokumentu přiznala, že byly dívky krmeny léky, podrobovány různým trestům nebo zavírány až na 20 hodin „na samotce“. „Měla jsem záchvaty paniky a plakala jsem každý den,“ dodala. „Byla jsem tak nešťastná. Cítila jsem se jako vězeň a nenáviděla jsem život.“
Strašlivá zkušenost, kterou Paris ve škole zažila, skončila v roce 1999, když dovršila 18 let. Vrátila se zpátky do New Yorku a až do posledních let odmítala o svých zkušenostech mluvit. „Byla jsem tak vděčná, že jsem odtamtud pryč, ani jsem to nechtěla znovu vytahovat. Bylo to něco, za co jsem se styděla a nechtěla jsem o tom mluvit.“
Po letech se však rozhodla proti tomu veřejně bojovat, aby zachránila i jiné dívky, které jsou podobnému zacházení vystaveny. V květnu se spojila s organizacemi Unsilenced.org a Breaking Code Silence, aby vyzvala k federální akci proti těmto zařízením a hovořila s dalšími 200 obětmi. Hilton tvrdě bojuje za to, aby byla reformována zařízení tohoto typu.
Nelze ani slovy vyjádřit, co musela Paris zažívat. Po tomto přiznání se na ni veřejnost nepochybně dívá trochu jinýma očima. Navzdory bohatství je stále obyčejnou ženou jako každá jiná a ani postavení nezabrání tomu, aby byla vystavena krutému zacházení.
Autorský článek, další zdroje: pagesix.com, Instagram
