Herec poněkud silné postavy s baculatou a dobráckou tváří. To byl Jan Libíček. Zemřel v pouhých třiačtyřiceti letech na selhání ledvin.

Ovšem jeho smrt byla naprosto zbytečná. Kdyby se Libíček tak strašně nebál doktorů, mohl být ještě mezi námi. Podle svých blízkých měl ale Libíček z bílých plášťů doslova panickou hrůzu a to se mu bohužel stalo osudným. Při své vysoké váze, měl 140 kilogramů, trpěl komik cukrovkou, selhávaly mu ledviny a měl urologické potíže. A nemoc zanedbával a neřešil.

Při natáčení jeho posledního filmu v roli vodníka Aloise v komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, se herci velice přitížilo. Již v prvních natáčecích dnech kolaboval. Lékaři mu doporučovali hospitalizaci, ale herec odmítl.

Osudná se mu pak stala scéna, kdy coby vodník Alois čeká na pramici se svým hereckým kolegou Jaromírem Hanzlíkem. Ten byl poslední, kdo s Libíčkem mluvil. Jan náhle zkolaboval, upadl do bezvědomí a v důsledku toho se skácel do Vltavy. Záchranáři ho sice ihned vylovili a oživili, ale bohužel zdravotní stav herce byl natolik vážný, že při převozu do nemocnice v sanitce zemřel. Roli vodníka Lojzíka po kolegovi převzal Zdeněk Řehoř.

I když Jan Libíček zemřel poměrně brzy, stihnul během svého života na divadelních prknech i ve filmu plno krásných rolí. Mnozí si jistě vzpomenou na Ďábelské líbánky, Čtyři vraždy stačí, drahoušku či Dívka na koštěti. Ale jeho opravdu nezapomenutelnou rolí byla postava fasádníka Petra Týla v Podskalského komedii Světáci.