Prof. Žaloudík: Covidový bizár pokračuje. Není důležité jaká opatření se dělají, o medicínu tu nejde
Loni, když začala covidová pandemie, MUDr. Žaloudík proslul prohlášeními, že se na tuto nemoc vesměs neumírá a že se bojí toho, že více lidí bude a stále umírá na rakovinu. Konkrétně 30 000 pacientů ročně. Jak to vidí dnes?
„Tehdy jsem v Senátu byl v té ručně šité puntíkované roušce a jen jsem tehdy upozornil, že nemůžeme být tak arogantní, abychom se věnovali jenom jednomu onemocnění a těm ostatním ne. Upozornil jsem na to, že máme 560 tisíc lidí v onkologické prevalenci, 85 tisíc lidí každý rok onemocní rakovinou, až 30 tisíc lidí ročně rakovině podlehne a že bychom to neměli nějak přehlížet. Nikdy jsem neřekl, že se na virovou pneumonii nebo intasticiální pneumonii nedá umřít. To se samozřejmě dá, ale je to v tom příslušném procentu spolu s ostatními riziky,“ říká MUDr. Jan Žaloudík.
Sám přiznal, že na začátku neměl se svými kolegy dostatek informací a ani nikdo nemohl tušit, jaký bude vývoj koronavirové situace. Že vše má svůj postup a že postupem času se ukazovaly další různé výskyty různých kmenů viru. „A i teď ty jednotlivé fáze, když se na to podíváte, jsou vždycky přibližně po osmi týdnech. Takže když potom do vrcholové fáze nebo do průběhu vložíte nějaká opatření, je v celku lhostejno jaká, tak se vám to nutně musí objevit. Takže pokud si chcete budovat úspěch, je třeba počkat a pak se s tím úspěchem setkáte,“ říká trochu v nadsázce lékař.
Podotkl, že se nám to aktuálně zase nějak otáčí a kdo ví, kdy přijde další vlna. To, že přesto, že ČR byla v rámci tvrdého lockdownu uzavřená, lidé stále nosí roušky a respirátory a vše bylo omezeno na minimum, lidé umírali po stovkách denně, je podle něj nejspíš logický úkaz.
„My uděláme opatření, virus ustoupí, my je snížíme, virus zase přijde. Je to taková příjemná hra pro děti. Část národa bude věřit, že to tak je, druhá naopak. A větší strach než lidu je strach mnohých odpovědných činitelů. Já se jim nedivím, protože kdyby nedělali nic, tak třeba za to budou pranýřováni, tak dělají něco. A dělají to v různých variantách. Takže společensky to význam má,“ míní Žaloudík.
Od konce září loňského roku přešel prý do takzvaného klidového režimu a raději se veřejně, až na výjimky, nevyjadřoval. Zajímá jej, stejně jako řadu jeho kolegů, jak koronavirus funguje ve vztahu k jiným nemocem. Navíc se až na výjimky přestali pitvat zemřelí, přestali se analyzovat úmrtní protokoly, kde je jinak vždy základní onemocnění, vedlejší i bezprostřední příčina smrti.
„Mě zajímají extrémně ty případy, kdy člověk z plného zdraví dostal tuto virózu a třeba špatně skončil nebo měl velmi těžký průběh. Pak je zajímavé, ke kterým nemocem se to váže více nebo méně, protože my jsme se ze začátku hodně báli, že to postihne více onkologicky nemocné, zejména ty léčené a oslabené. Zatím se tak nezdá, jen u leukémie ano,“ prozradil onkolog Jan Žaloudík.
Zároveň upozornil, že u řady nemocí zná více odpovědí, než je dotazů, zatímco u covidu převažuje mnoho otázek, na které neumějí odpovídat ministerští odborníci, přední odborníci, epidemiologové ani jiní zodpovědní. Ať jde o léčbu, průběh, vakcinaci i další záležitosti s tím spojené.
„Je to nová doba covidí, já tomu říkám virověk, na kterou si někteří lidi začínají zvykat, a to se někomu hodí. Jenže to zplůsobuje mnohé psycho-sociální škody a o ekonomických ani nemluvím,“ varuje MUDr. Jan Žaloudík.
Co si myslí o coronaviru jako takovém, jeho vzniku, původu, o různých variantách a mutacích? Jaký má názor na testování, očkování a jak se vyvíjejí nemoci v jeho oboru, kterým je primárně onkologie? Jak moc se v této době operují vážné případy a co si myslí o objevných lécích na rakovinu? I na to MUDr. Jan Žaloudík ve Face To Face odpovídal.
