Je vědecky dokázáno, že ženy vydrží více bolesti, než muži. S tímto důkazem se ovšem vědci vůbec nemuseli obtěžovat, jelikož každá ženská to ví a žádný chlap to stejně neuzná.

Když jsem dnes odpoledne přišla domů, zaslechla jsem z ložnice podivné chroptění. Nakouknu dovnitř a vidím svého miláčka schouleného v posteli. Všude kolem se povalovaly zmuchlané papírové kapesníčky a tuby od vitamínů a aspirinů. Otrávená tím, jaký způsobil bordel, jsem houkla: „Co je?“ Upřel na mne pohled, kterým mi dal jasně najevo, že zřejmě trpím nějakou mozkovou dysfunkcí, jestliže nechápu CO JE.

„Kdes byla? Chytil jsem nějaký bacil, možná mám meningitidu a nemohl jsem najít teploměr!“ Přinesla jsem tedy teploměr, který odjakživa rafinovaně ukrývám v domácí lékárničce. (Ze které miláček při jeho hledání vytahal alespoň všechny piksličky s prášečkama, včetně antikoncepce.) Jako bonus jsem nabídla horký čaj s citronem. Odpověď byla velmi dramatická… „Potřebuju pořádné léky, jenže jsem už neměl sílu stavit se v lékárně, skoro jsem cestou z práce zkolaboval!“ Odcházím tedy pro pořádné léky a vezmu i nějaké ovoce a balík papírových šnuptychlů, abych se předvedla jako vzorná pečovatelka. Po návratu domů nasadím starostlivý výraz a přináším pacientovi medikamenty.

„Ty jsi teda dobrá! Řekla jsi, že mi uděláš čaj a pak si zmizíš!“ Odpustím si poznámku o tom, že na mou čajovou nabídku nijak nereagoval a posbírám z postele a okolí odpadky. „Jsem strašně slabý, měl bych něco sníst. Dal bych si hovězí vývar nebo svíčkovou.“

Opět mi unikne pohled prozrazující mou mozkovou dysfunkci, ale přesto nekompromisně preferuji hovězí vývar. Pacient souhlasí pouze pod podmínkou, že přihodím játrové knedlíčky. Přešťastná, že jsem odrazila hrozbu výroby svíčkové, běžím do polotovarů pro játrovou zavářku.

„Je mi tak zle, že nemůžu ani usnout. Ty bys asi nemohla skočit do půjčovny pro nějaký film, že?“ Ale jo, mohla. Jsem si totiž dobře vědoma, že dva kinematografické skvosty se slovem KARATE v názvu představují tři hodiny relativního klidu. Dolévání čaje a výměna obkladů se následně během filmové produkce obejdou bez zbytečných řečí. Naopak jsem napomenuta, že dolévám příliš hlučně. Po skončení projekce už obdržím pouze poslední radu pro dnešní den, a sice, že bych měla vyměnit povlečení, abychom minimalizovali přítomnost na něm ulpivších bacilů. Nepodrobuji toto doporučení zbytečné analýze a bryskně převléknu peřinu, polštář i pacienta.

Lehce po třiadvacáté hodině můj nemocný muž usnul. Udělám si kafe a volám kamarádce: „Tak už to mám za sebou. Šla jsem na sál v osm ráno. Nejdřív mi odsáli ten tuk ze stehen a potom ještě trochu z kolen. Mám gumový kalhoty a nesmím si je týden sundat. A kromě toho, že to bolí jako čert, mi ty nohy začínají pěkně modrat... Ale to zvládnu, schválně jsem si na to vybrala pátek, abych byla až do pondělí v klidu…“