Celá řada úspěšných či méně úspěšných muzikálů byla od revoluce uvedena na českých scénách. Za většinou z nich stáli muži producenti, nebo jen sponzoři, kteří si takzvaně na producenty jen chtěli "zahrát".Naprostou výjimkou je však Ema Krahulíková, jediná česká muzikálová producentka.

Pro některé tvrdá ženská, která nezná příliš kompromisu, pro jiné zase přátelská manažerka, která ale přesně víc co chce. Miluje historii, proto se vrhla hlavně na díla z minulosti. Za sebou má v poslední době například Marii Antoinettu - královnu Francie, nebo nyní uváděný Přízrak Londýna.

"Jsem ženská a ty to, jak známo, nemají nikde moc jednoduché. Kolem mne jsou samí chlapi," říká s úsměvem Krahulíková, která s ostatními kolegy producenty či řediteli divadel vychází poměrně dobře a žádné nepřátele z těchto řad zdá se, nemá.

Ce skutečnosti ale stejně, jako pro ni jsou jiné projekty konkurencí i ona je pro mnohé velkou konkurencí. Především, když uvede dílo, na které se chodí. Mnozí o ni mluví jako o neúnavné producentce, která nepotřebuje desítky milionů korun k tomu, aby uvedla muzikál, na který přijde zhruba stejný počet diváků, jako někdo jiný, který investuje mnohonásobně více a účast diváků je srovnatelná či nižší.

Práce producenta spočívá hlavně ve shánění sponzorů, partnerů, koproducentů, schůzkách, jednání, někdy rozčilování a hlídání kasy. "Producent, když už se pustí do díla, musí předně vydělat, nebo aspoň neprodělat," dodává Ema Krahulíková a šlo by dodat, hlavně to nepodělat. Což není její případ.

Jediná česká producentka muzikálů se však nepouští do projektů, u kterých by nebyla přesvědčená, že by byly úspěšné a lidi by nepřišli.

Už dlouho se proslýchá, že by do Prahy ráda dostala veledílo, muzikál Ples upírů, na který by jako supervizor měl osobně dohlížet polský kontroverzní režisér Roman Polanski. Pokud se jí to podaří, splní si svůj dlouholetý sen a určitě strhne pozornost velké skupiny nejen diváků, ale i lidí z branže.