Je půl druhé ráno a jsem trochu v depresi. Přítel mi před pár hodinami volal, že už se dnes navzdory našemu původnímu plánu nezastaví, jelikož je příšerně unavený a jede si lehnout. A co jsem udělala já? Karkulku. Zabalila jsem do košíku bábovku a víno a jela ho překvapit… no dobře, kecám, jela jsem ho načapat. A bohužel se mi to povedlo. K jeho domu jsem přijela ve chvíli, kdy parkoval. Vystoupil z auta ruku v ruce s nějakou úplně debilní dvacetiletou blondýnou, a když šli kolem mě, dělal, že mě nezná. Po osmi letech vztahu! Prostě se na mě díval a mám dojem, že mě těma svýma proradnýma očima prosil, abych ho před tou krávou neztrapňovala. Ani jsem nehlesla. Nikoli ovšem z ohledu na tu blbou mrchu, nýbrž proto, že prostě nebylo co říct. Když zašli do domu, seděla jsem tam hodinu a půl na chodníku a přemýšlela o mezerách v zákoně.

Proč není nevěra trestná? Jako precedens uvádím desatero přikázání. Nezabiješ, nepokradeš… za obojí mohou provinilci vyfasovat slušné pálky. Další bod zakazuje chamtivost. I za tu můžete skončit v chládku, když se obohatíte něčím, co není tak úplně vaše. A křivé svědectví? Rovněž má základ v desateru. Tak co sakra bude s tím NESESMILNÍŠ?! Případně nepožádáš manželky bližního svého?!

Samozřejmě, že nevěra je hřích. Ale peklo je za ni málo. Co je mi po tom, že se ten zmetek bude smažit v plamenech pekelných, když já to neuvidím? (Tedy aspoň doufám…) Je potřeba si uvědomit, že nevěra je zločin jako každý jiný, a stanovit za ni světské tresty. Jenomže zákonodárci mlčí. Snad proto, že většina z nich je mužského pohlaví a muži, jak známo, propagují legendu o tom, že nevěru mají v genech. A kdo ví, možná skutečně mají nějakou dědičnou genetickou poruchu. Ale co když za vším stojí pouze nedostatečné zdůraznění faktu, že podvádět se prostě nemá? Jak by to asi vypadalo, kdyby kupříkladu krádež nebyla považována za trestný čin? Dost možná by kradli všichni, protože by jim za to maximálně někdo vynadal, udělal scénu, vrazil facku nebo sbalil kufry.

Takže jak by asi takový návrh zákona o nevěře vypadal: naplněním skutkové podstaty trestného činu by se rozuměl fyzický styk jednoho z partnerů se třetí osobou (třetími osobami) bez svolení partnera druhého. Sazby by se stanovily podle stupňů provinění. Základní odstupňování - nevěra neúmyslná, úmyslná a opakovaná. Za výrazně přitěžující okolnost by bylo považováno lhaní (nikoho nemám), prošustrování společných úspor (ve prospěch té mrchy) a zejména pak šíření nelichotivých informací o poškozené straně (manželka mi nerozumí, moc utrácí, nestará se o mě, byla na plastice, chrápe, žárlí, stárne, má celulitidu…). Polehčující okolnosti v případě tohoto zločinu neexistují. Amnestie se na něj rovněž nevztahuje, a to za žádných okolností, ani při příležitosti zvolení prezidenta vesmíru.

Tento zákon by ovšem nefungoval ve stylu honů na čarodějnice. Partneři by se mohli sami rozhodnout, zda svůj protějšek zažalují, nebo ne, jak to probíhá v případech, kdy si někdo z rodiny proti vaší vůli něco „vypůjčí“. Můžete se svobodně rozhodnout, jestli to vyřešíte u soudu, nebo doma. Ale řekněte sama, co vás vytočí víc – že vám ten zmetek vybral účet, nebo že se vyspal s tou svojí zmalovanou vyhublou asistentkou?

No nic, je čtvrt na pět, hodím na sebe talár, totiž pyžamo, a půjdu spát. Jsem poměrně klidná, jen mě trochu znervózňuje, že po celém bytě zakopávám o věci svého čerstvého ex a že je asi bude chtít zpátky. Což je fakt otrava. Asi mu pošlu zprávu, aby si zjistil, na kterou skládku se od našeho domu vyváží popelnice, a tam ať si pro ty svoje krámy sjede. Když už mám být za krávu, tak ať to stojí za to.