Jeden z největších talentů a jeden z nejsmutnějších osudů měla zpěvačka s nezapomenutelným hlasem i charismatem Eva Olmerová . Život i pěveckou kariéru jí zničila StB, kriminál a nakonec i alkohol.

Čekej tiše, Blues železničního mostu nebo Černá kára, to jsou hity, které mají pro ty, kdo cítí blues, obrovskou hodnotu dodnes. Kritici o ní mluvili v superlativech a označovali ji za živel a uragán. Bluesových a jazzových zpěvaček se u nás mnoho neurodilo. Jenže tu, kterou nám v cizině záviděli, jsme pomohli zlikvidovat.

Eva Olmerová žila naplno, nešetřila se a život na oplátku nešetřil ji. Neměla štěstí na politický systém, který upřímnost a pravdivost z podstaty nesnášel, a nevedlo se jí ani v osobním životě. Vztahy s muži dopadaly většinou katastrofou.

Už jako mladá poznala kriminál, podle všeho zásluhou tehdejší StB, která se ji už jako sedmnáctiletou snažila získat pro spolupráci. Několik dní strávila v pověstné Bartolomějské, kde se ji vyšetřovatelé pokoušeli zlomit, ale nedala se.

„Nutili mě dlouho stát nahou v chladné místnosti, šoupli mě do temné kobky, chodila jsem v kožených brýlích na výslechy, za tři dny, co jsem tam byla, jsem zestárla o mnoho let,“ vzpomínala na zážitek, na který mohla být náctiletá holka jen těžko psychicky připravená a který se jí pak mnohokrát ve vzpomínkách vracel.

Ještě otřesněji proto, že když přišla z výslechu domů, otec ji ztloukl. „Do smrti na to nezapomenu, na tu křivdu, kdy při mně nestál,“ svěřila se.

Že po ní StB šla a že hledala každou záminku proto, aby ji dostala, to Olmerová věděla. Byla nepohodlná, nejen svou svobodomyslnou povahou, ale i kvůli rodinné anamnéze. Dědeček byl anglický občan, který pracoval v Benešově exilové vládě, strýc byl letec, táta movitý živnostník. Ve věznici si zpěvačka vytrpěla své. „Dokážeš si to představit? Toužíš po chlapský náruči, ale voblejzaj tě lesby a nemáš kam utýct,“ vyprávěla své kamarádce. Ruce měla popálené od cigaret, které o ni ve vězení típali.A další hrůzy ji ještě čekaly. Vyhodili ji z divadla Semafor, kde hrála a zpívala, a začala být nepohodlnou. Přístavem se jí staly hospody nejnižších kategorií. Podruhé se dostala za mříže kvůli nehodě, kterou zavinila. Celkem strávila ve vězení přes dva roky.

Po návratu na svobodu už byl alkohol natolik součástí jejího životního stylu, že si ho nedokázala odepřít ani ve chvíli, kdy se objevila příležitost veřejně zpívat. Život se stal jedním nekonečným smutným flámem. I přesto stála některým za ten risk pustit se s ní do práce. Poznali v ní totiž opravdu jedinečný talent, o kterém mluvila dokonce i Ella Fitzgerald, když navštívila Prahu.

Pád do hlubin ale neuměla Olmerová zvrátit. Co vydělala, to utratila za sebe a své kamarády v putyce a dožila v bídě a zimě nemocná a bez zájmu okolí. Zemřela v 59 letech na cirhózu jater, které jí zničily léky a alkohol.