Životopis Agáty Prachařové - díl šestý: V modelingu jsou drogy... tak jako třeba ve škole...

 Celebrity 
25. září 2013 06:31 / redakce
  0
📷
1 fotografie v galerii
Letenku dostaneš, až když si na sebe vyděláš... Modeling
Naštěstí jsem měla kliku a jednoho odpoledne jsem na Můstku potkala Miladu Karasovou, která mě pozvala na casting do agentury Czechoslovak models. Dorazila jsem zodpovědně včas, ale zabočila místo k Miladě na casting do Milánské agentury Names, kde byl sám ředitel Federico a ten se mě zeptal, zda s nimi mohu druhý den odjet. Milada zavolala mojí matce a ta mě druhý den vedla na autobus do Milána. V autobuse, tedy trochu pozdě, mi to začalo všechno pomalu docházet… Neuměla jsem v té době moc anglicky a o tom, že mluvím italsky, jsem prozatím víceméně snila. Pochybnosti jsem ovšem odhodila hned v Miláně na autobusovém nádraží, kde na mě čekal ten nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděla. A to byl pouze řidič! Připadala jsem si jako v pohádce… naložil mi kufr do nějakého auta bez střechy a já propadla dojmu, že už to v životě bude jen a jen takhle.

Bohužel realita byla vážně jiná. Ten fešák mě odvezl i s kufrem do agentury, kde na mě sypali cizí slova, kterým jsem nerozuměla, pak mi dali mapu a já ve třinácti letech šla s tím velkým kufrem do metra. Po několika hodinách a uplakaných telefonátech mamince, že chci domů, jsem našla malý hnusný hotel na kraji Milána a začala žít tu noční můru. Každé ráno nalíčit, vzít batoh, do něj pětikilový book a vyrazit na deset až dvacet castingů.

Na každém z nich bylo kolem stovky holek a oni hledali jen jednu! Tak se třeba stalo, že jsem čekala dvě hodiny ve frontě a když na mě došla řada, ani se nepodívali do booku a řekli jen - chtěli jsme zrzku… nebo starší… děkujeme a ozveme se… což v překladu znamená sbohem, jděte pryč, vůbec nás nezajímáte. A jestli si myslíte, že se s těma ostatníma holkama dalo kamarádit, tak to ani náhodou! Nejsou to kámošky, ale rivalky. Vydržela jsem v Miláně dva měsíce a byla ukrutně šťastná, že se vracím domů. Nicméně brzy potom jsem zamířila do Koree. S holkou od nás z agentury, která byla starší a dělala si tam ze mě služku. Nic moc. Následovalo Miami. Plné drog. V té době už jsem já ale byla vyléčená a možná díky tomu se mi tam fakt nelíbilo. Při každém focení mi přišlo, že se všichni nejdřív zfetovali a teprve potom začali něco dělat. Že jsou ve světě modelingu drogy je prostě pravda a záleží na každém, jestli do toho spadne. Mě se to nestalo, poněvadž já jsem začala brát drogy ve škole, ne v modelingu, jak se dočtete v dalších kapitolách…

Potom jsem byla pracovně ještě v Německu, tam byl pro změnu kontaktní osobou agentury Turek, který občas některé z holek jednu natáh. Pravda je, že s odstupem času se mu až tolik nedivím. Bylo mu čtyřicet a měl v bytě patnáct upištěných holčiček… to by asi ujela ruka kdekomu. Jo jo, modeling není procházka růžovou zahradou! Taky se mi stalo, že jsem jela na focení s úchylem, který mi hodil něco do pití. A to vážně. Skončilo to tak, že jsem se zamkla v koupelně a čekala, než si pro mě dojedou z agentury. Bohužel, i když jste u velké renomované agentury, není v jejich silách prověřit si podrobně každého klienta. A mít doprovod se v tomhle byznysu nenosí. Nikdo by ani neplatil letenku navíc pro rodinného příslušníka. Ani autobus… tím se totiž vždycky jede poprvé. Letenku dostaneš, až když si na sebe vyděláš.

Pokračování díl sedmý...
Reklama
Nejčtenější články
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Móda a kultura: Jak kulturní rozmanitost ovlivňuje módní trendy?

Styl

Vodu z rýže byste neměli vylévat do odpadu. Důvod vás možná překvapí

Dům a zahrada

Jak efektivně odstranit starý nátěr ze dřeva a co k tomu použít