Viktor Preiss se v divadle už necítil dobře. Po odchodu se věnuje malířství a skládání básní
Viktor Preiss je zaslouženě nazýván hereckým bardem. Herectví bylo jeho životní láskou i smyslem a jeho filmy a výkony v přestaveních jsou dodnes hojně oblíbené a oceňované. Ale někdy může přijít chvíle, kdy i ta největší záliba přestane přinášet radost. To se stalo postupně i Preissovi, který čím dál více pociťoval, že se na divadelních prknech už necítí jako ryba ve vodě. Nabýval dojmu, že představení už nejsou dle jeho gusta. Nakonec naléhání vnitřního hlasu podlehl a vyklidil svoji skříňku v Divadle na Vinohradech, jak píše Expres.
Ačkoliv před odchodem z divadla tvrdil, že si chce odpočinout a věnovat se rodině, nakonec bylo důvodem něco jiného: „Byly tituly, za které jsem se dokonce styděl. Herectví je týmová práce a jste tam obličejem za celý tým. Je to jako fotbal – někdo dává góly a někdo běhá celou druhou polovinu vzadu. Nemůžete divákovi vysvětlit:,Já za to nemůžu, za ten výsledek nezodpovídám, já jsem tady jenom vidět,“ řekl v Interview ČT 24.
Před představeními se necítil dobře a býval nervózní, ne však ve smyslu trémy, což se postupně podepisovalo na jeho zdraví. Cítil, že nadšení vystřídala špatná psychika. Se svými obtížemi se jednou zmínil Josefu Abrhámovi. Ten mu řekl, že pokud trpí strachem z toho, co ho čeká, ať s herectvím tedy přestane. Preiss tak nakonec skutečně učinil. Od té doby do divadla zavítal jen ojediněle, dokonce nepřišel ani jako divák. „Je to možná špatně. Já jsem vyjma vrátnice do Divadla na Vinohradech nevstoupil,“ svěřil se Preiss.
Po léta se potýká s úzkostnými stavy, kvůli kterým bral antidepresiva. Nechtěl se však spoléhat pouze na medikamenty a věnuje se své další vášní – kreslení. Talent totiž zdědil po svém dědečkovi, který byl akademickým malířem. „Teď se čím dál víc vracím k tomu čmárání. To je taková činnost, kdy zapomenete na čas a věci, které vás doprovázejí každým dnem a nejsou tak světlé, jak bychom si přáli. Takže je to útěk,“ svěřil se.
A jak to bývá nejlepší terapií jsou slova, slova vypsaná na papír. Viktor Preiss je muž mnoha talentů, mezi ně patří i skládání veršů: „Bolest a sny přichází neohlášeny uprostřed noci, abychom s nimi byli sami. Zanechávají po sobě rýhu nehtem ve zdi, co nejde léta zabílit, propocené prostěradlo…“ zní úryvek z veršů.
Kreativní aktivity jsou jistě nejlepší volbou, když se snažíte zahnat svoje problémy. Viktor Preiss dozajista zvolil lepší volbu než jeho syn Martin Preiss, který se roky potýkal se závislostí, a dokonce se pokusil o sebevraždu. Psychické problémy se nevyhnuly ani jeho manželce Janě Preissové, která se zhroutila po odhalení jeho nevěry, z níž vzešla nemanželská dcera.
Vedle herectví byl i aktivním dabérem, však svůj hlas propůjčil mnoha známým tvářím. Nedávno ale podle časopisu Sedmička oznámil, že postupně končí i s tímto kariérním směrem. Důvodem jsou prý především technické pokroky, kterým už tak nehoví.
Autorský článek, další zdroje: Expres.cz, Sedmička, Interview ČT 24
