Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

Rodák ze severočeského Liberce, původním jménem Josef Vlastimil Burian, byl nejenom filmový, ale také divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, spisovatel, mim a imitátor. Říká se o něm, že se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu.

Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. I přesto jeho obliba trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě České televize o „Krále komiků“ a časté televizní reprízy jeho filmů.

Dobře se o něm ví, že za války zaměstnával ve svém divadle ve Vodičkově ulici řadu lidí, kteří nemohli najít práci. Zároveň schovával některé z těch, po nichž šlo gestapo a pomáhal i mnoha kolegům. Třeba i finančně. Některým hrozilo totální nasazení a podobně.

Velmi se přátelil například s Jaroslavem Marvanem. Ten tvrdil, že byl jeho nejbližším přítelem ve své době. Nakonec, aniž to sám Burian kdykoli potvrdil veřejně, byl právě Marvan jedním z těch, kteří měli Vlastu Buriana po válce nařknout z kolaborace s Němci. Marvan přitom točil za války také. Následně mohl točit i v 50. letech, tedy v době nejtěžší a nedělalo mu problém podvolit se době. Přičemž ale ztvárnil ty nejslavnější role jako Anděl na horách, Dovolená s Andělem a později i radu Vacátka v Hříšných lidech města pražského.

Další, kdo velkého Buriana zradil, byla Lída Baarová. Přitom ona sama spala s největšími nacistickými pohlaváry, jak je dobře známo, a o čemž vznikl velký film. 

Burianovi někteří vyčítali jediné – legendární a nechvalně proslulé vystoupení v tehdejším Československém rozhlasu ve skeči s názvem Hvězdy nad Baltimorem, který zesměšňoval tehdejší exilovou vládu v Londýně v čele s Edvardem Benešem. Údajně také hostil ve své vile německé okupanty. Tradovalo se, že dokonce zdravil zdviženou pravicí. Vše následně Burian vyvrátil, ale ani to nepomohlo.

V roce 1944 nastal v jeho životě a v popularitě prudký zlom. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen Čechy a jeho divadlo bylo znárodněno. Následně byl uvězněn do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenci ministra zahraničí Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil.

Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků, kteří jej chtěli exemplárně potrestat, byl však opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění, především na základě pod trestem smrti vymámené výpovědi Lídy Baarové, odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun.

Poté, co byl propuštěn, byl zničený, psychicky i fyzicky. Byl zklamán z chování svých dávných kolegů a rádoby přátel. A protože nesměl točit a hrát, našel si v Krkonoších místo jakéhosi hospodáře a číšníka na Hříběcí boudě u Vrchlabí. Zde škrábal brambory, vařil, obsluhoval a po večerech na tajno vystupoval před hosty a bavil je historkami. Někteří jej prý nejprve nepoznali. Netušili, že by takto slavný herec skončil takhle špatně.

„Za těch pět let, kdy nesměl hrát, se změnil: byl skromnější, ze sportovce s výbornou fyzickou kondicí se stal stařík, který viditelně sešel. Vězení a pronásledování mu velmi podlomilo zdraví a dokonce začal pít,“ prozradila před lety jeho kamarádka, herecká kolegyně Zita Kabátová, která tvrdila, že pokud se tento národ na některém umělci dopustil křivdy, tak to kromě Marty Kubišové byl právě Vlasta Burian.

Teprve až v roce 1950 mohl začít znovu hrát. Po zkušebním představení v Městském divadle v Kladně začal v divadle v Karlíně na přímluvu Jiřího Frejky a Jana Wericha.

Další pokus o takzvané odčinění bylo Burianovo obsazení do role rádce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král. „Tam ale nesměl moc improvizovat, musel hrát podle scénáře, což pro něj byl problém. Ale byl rád, že je před kamerou, a že dělá s Werichem, který se k němu zachoval moc hezky,“ vzpomínala Kabátová.

Následně pak natočil ještě několik filmů, jako třeba Nejlepší člověk. Film, který se celý točil v Prachaticích, a který byl také filmovým debutem pozdější hvězdy herečky Míly Myslíkové. Natočil i filmy jako Slepice a kostelník, Muž v povětří, Dva mrazíci nebo Zaostřit, prosím. Dál již ale nic nenatočil.

Vystupoval na estrádách, které mu však zničily zdraví. Měl problémy se žílami a velmi mu otékaly nohy, proto nemohl chodit a musel při představení sedět. Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec zemřel na plicní embolii, doma v blízkosti své milované manželky Niny Burianové. Ta ale smrt svého muže nesla těžce a odešla za ním za pouhých devět týdnů. Traduje se, že její bezvládné tělo našli náhodní svědci ležící na jeho hrobě. Ještě však na Vinohradském hřbitově. Od roku 2002 jsou jejich ostatky uloženy na slavném Vyšehradě.