Prvorepubliková hvězda Zita Kabátová: Proč nesměla po válce hrát?
Zita Kabátová, která prožila poslední roky svého života na oddělení LDN v Motole, kde byla podle svých slov spokojená a měla veškerou péči, byla celý život opravdovou dámou. Nepoužívala vulgární výrazy, potrpěla si na etiketu a vybrané chování, ale přitom byla nesmírně vtipná, vzdělaná a sečtělá.
Kabátová pocházela z umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu. Otec Benno Kabát byl architekt a památkář. Mimo jiné pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Maminka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě. A maminčiným bratrancem byl slavný Josef Šváb-Malostranský - pražský kabaretiér a první český filmový herec.
Poté, co prvorepublikové hvězdy neměly po válce na růžích ustláno, protože někteří kolaborovali s nacisty, jiní byli falešně obiněni, ocitla se i Kabátová, která nikdy nikomu neublížila a nikoho nepodrazila, trochu v ústraní. Po válce nesměla točit, a to jen proto, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow, což bylo jméno její babičky za svobodna. Přišel herecký zákaz a aby se uživila, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.
"Ona si ale nikdy nestěžovala, nenaříkala, nenadávala na osud. Brala věci tak, jak šly. Byla neskutečně pokorná, ale pořád to byla velká dáma. Ať dělala cokoli. Málokdy chtěla mluvit o svých partnerech, nebo v podstatě nikdy nevedla takové ty drby o tom - kdo, kdy s kým a kde.... Byla to dáma...," prozradila její dvorní spisovatelka, která s ní napsala několik knih, Marie Formáčková.
K herecké profesi se vrátila až v roce 1969 kdy byla obsazena do vedlejší role ve filmu Hvězda. Zde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou, byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let. Například filmy Zapomenuté světlo, Babí léto, Želary a další. Jejím posledním filmem byla malá, ale výrazná role v dramatu Hodinu nevíš o heparinovém vrahovi.
"Ona byla úžasná a zároveň trochu tajemná. Ale měla jednu neskutečnou, až trochu strašidelnou vlastnost, na což je i řada svědků. Zita, když do rukou vzala obyčejnou žárovku a chvíli ji držela, žárovka se rozblikala. Opravdu blikala, ne-li svítila. Všichni byli v úžasu. Nebyl to nějaký podvod s ukrytým drátkem, opravdu měla v sobě cosi jako energii, která tohle dokázala. Když to někdo viděl, šel mu až mráz po zádech," vzpomínala Marie Formáčková, která psala i knihy s Helenou Růžičkovou a některými dalšími osobnostmi.
Do posledních dnů měla Kabátová slušnou "vyřídilku" a dokázala dát do pozoru své přátele i personál v nemocnici. Zde přijímala návštěvy a vždy taky dbala na to, aby vypadala dobře.
Její ostatky jsou uloženy na Vyšehradském hřbitově v hrobě vedle Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové či Karla Vlacha. Dnes je po ní dokonce v Praze 13 pojmenován asi nejmodernější dům seniorů v Praze.
