Režisér Zdeněk Troška prozradil, proč se mu už nic nechce a co dělá, když nic nedělá
Zdeněk Troška natočil řadu komedií i pohádek. Zrežíroval několik divadelních představení, oper i muzikál a kdyby chtěl, práce má na dva další životy.
"Já jsem už spokojený a šťastný důchodce a nic se mi nějak nechce. Když to všechno vidím, slyším, jsem rád, že jsem se dostal do fáze, kdy opravdu nic nemusím. Dělám jen to, co chci a ne to, co musím, a to je ta největší svoboda na světě," svěřil se inStory.cz režisér komedií Sluncí a sen, Kameňáků, Babovřesek i mnoha pohádek.
Letos koncem května uplyne deset let od chvíle, kdy jsme začali točit Babovřesky. Taky neuvěřitelných 20 let, kdy jsme v září po ničivých povodních v Týně nad Vltavou spustili natáčení postupně mých tří Kameňáků a příští rok to bude 40 let, co jsem u nás doma natočil Slunce, seno, jahody," zavzpomínal Zdeněk na tři své slavné komediální trilogie.
Tím "doma" myslel v Hošticích u Volyně, kde žije od svého narození, a kde je opravdu doma. "V Praze mám malý byt a tam jsem, když pracovně musím, ale jinak jsem v Hošticích. Nemám rád zimu, miluju jaro a léto. Takže nemusím k moři ani nikam. Stačí mi být celý den na zahradě, nebo ve svém podkrovním království. Mám tunu knížek, zalezu si do postele, udělám si kotel čaje, vypnu telefon a čtu a spím a spím a čtu," směje se Troška.
Od mala je knihomolem, který přečetl tisíce publikací, především historické věci, ale i literaturu faktu, životopisy nebo knihy o dějinách umění, divadle, filmu. "Dokonce, když ještě žila maminka a já jsem přijel z Prahy a přivezl si nové knihy, tak jsem je tajně pašoval k sobě nahoru. Maminka Růženka vždycky říkala, že těmi bichlemi jednou naruším statiku domu," usmívá se režisér.
A proč se rozhodl s filmařinou seknout? Sám přiznává, že trochu nedobrovolně, ale ve výsledku je rád, že to udělal. "Navštívil jsem před asi rokem jednu nejmenovanou televizi a tam mi taková slečna, která ´toho určitě hodně natočila´, řekla, že jsem stará škola, a že točím postaru, takže bych musel seriál, který jsem pro ně měl v nabídce, natočit za asi dva týdny. A to já opravdu neumím. Řekl jsem jí, že je mi líto, ale radši budu ta stará škola, než flink, který bude dělat práci jen proto, aby nějak vznikla. A tak jsem se rozhodl, že se na to vy...kašlu (smích), a budu si dělat jen to, co chci," podotkl Zdeněk Troška.
Většina národa jeho filmy miluje. Jsou i tací, kteří mu nemohou přijít na jmého, ale kdykoli televize reprízují jeho Slunce, sena, Kameňáky nebo Babovřesky, ale také pohádky, vždy jde sledovanost nad milion diváků.
"Není větší a objektivnější ceny, než je cena diváka. K čemu mi budou sošky a jiné nesmysly a různá uznání, když do kina přijde tisíc lidí nebo se jich na to v televizi podívá sto tisíc. Já doposud dělal filmy pro lidi ne pro kritiky a různé rádoby ušlechtilé intelektuály, kteří sami ani netuší, jak vypadá filmová kamera, nebo že se film netočí postupně, jak jde děj, ale na přeskáčku," říká s humorem sobě vlastním Troška.
Kdyby prý přišla dobrá nabídka a za dobrých podmínek, zvažoval by ji. Jinak se nehodlá prý nervovat a stresovat. "Zprávy, až na výjimky nesleduju, na televizi moc nekoukám, nezabývám se věcmi, které nemůžu změnit. A v rámci zachování duševního zdraví to nehodlám měnit. Letos se asi podívám opět do Itálie, pak se zastavím u přátel, na které jinak nemám čas nebo zrovna cestu kolem. V Hošticích budu chodit na houby, koupat se a občas provedu turisty, kteří k nám do vsi i po těch skoro čtyřiceti letech od natočení Sluncí, sen, pořád ve velkém jezdí. A bude mi dobře...," uzavřel své plány na letošek Troška.
Zdroj: Autorský článek.
