Přátelé herečky Jany Andresíkové, kterou zabil covid a zápasila s Alzheimerem, dodnes neví, kde zapálit svíčku nebo položit květinu
Herečka a dabérka Jana Andresíková, kterou si diváci pamatují hlavně jako čarodějnici II. kategorie z Arabely, alias v další sérii jako paní Černou, lady z Troškových Kameňáků, ale i řady filmů a inscenací, zemřela 19. října 2020. Osud se s ní rozhodně nemazlil a ani sklonek jejího života nebyl nikterak veselý, naopak. Přitom si tolik přála klid a pohodu.
Spory s rodinou, onemocnění duševní chorobou, o níž skoro do posledka neměli její blízcí a kolegové vůbec ani tušení, psychický nátlak, ale pak i zlomenina krčku, udělala své. I přesto, že proděla v životě mnoho operací a neměla v těle snad kost, kterou by neměla zlomenou, nevzdávala se a chtěla žít. Bohužel během covidové pandemie onemocněla covidem. Zprvu bezpříznakovým, z něhož se běhe dvou dnů stal těžký a zemřela na těžký zápal plic v mělnické nemocnici.
Před tím jim její jediná dcera nechala zbavit svéprávnosti, umístila ji do soukromého Alzheimer centra. "Tam byla ale Jana strašně nešťastná, zoufalá. Ona sice trpěla Alzheimerem, ale vše si uvědomovala, a kdo o její nemoci nevěděl, nepoznal by to. Rodina se k ní nezachovala vůbec dobře a celé roky to bylo špatné. Ona je finančně podporovala, dokonce prodala jeden dům a ve svých sedmdesáti letech si nechala stavět dům ob ulici od nich v Tišících u Mělníka," svěřila se inStory.cz Anna Vrbová, její nejbližší přítelkyně, kterou Jana Andresíková považovala za jakousi sestru.
"Slibovali, jak se o ní budou starat, ale skutečnost byla úplně jiná. Nebýt mne a hrstičky přátel, byla by úplně sama. Nakonec jí vlastně přinutili dům přepsat na vnuka za směšnou částku, jí umístili do hrozné přízemní garsonky s jedním oknem, k vnukovi. Tam byla naprosto zoufalá, a protože se pak o ní už starat nechtěli, dali ji do toho zařízení a to jí psychicky dodělalo. Tam si zlomila nohu v krčku. Absolvovala operaci, v nemocnici se o ní skvěle starali, i by snad vše zvládla a ještě tu nějaký ten rok mohla být, ale přišel ten zatracený koronavir," podotkla smutně paní Anna.
Na pohřeb kvůli covidovým opatřením mohla jen rodina a hrstička přátel. Přesto, že Andresíková s rodinou neměla dlouhodobě dobré vztahy, vypravili ji pohřeb na úrovni. Zástupce rodiny, hereččin Zeť slíbil přátelům, včetně paní Vrbové, že jim samozřejmě oznámí, kde budou uloženy Janiny ostatky, aby se s ní mohl kdokoli rozloučit a zavzpomínat.
"Nestalo se a my nevíme doteď, kde je urna nebo popel, uložen. Udělala jsem několik pokusů, bohužel. Totálně nás ignorují. Jen potvrdili to, jak se k ní chovali celou dobu, že jim na ní nezáleží. Nejsmutnější na všem je, Janina dcera je nevlastní sestrou dcery Marty Kubišové (přes otce). A když si vezmu, jak hezky se dcera k paní Martě chová a jak se rodina chovala k Janě, je mi do pláče," dodala Anna Vrbová, nejbližší přítelkyně známé herečky.
Jana Andresíková měla život velmi těžký. A kromě mnoha nehod, úrazů, pádů, prodělala nejméně dvě mozkové mrtvice, několik infarktů a v devadesátých letech zažila i obrovskou tragédii, z níž se dlouho vzpamatovávala. Její druhý manžel, ji nejprve několik let psychicky týral, dokonce ji odstřihl od všech blízkých. Nakonec se téměř před jejíma očima zastřelil.
"Jiří byl zvláštní. Psychicky mně zdeptal a já jsem na několik let přestala hrát, dabovat. Jen jsem doma překládala texty a dělala úpravy k dabingu. Hlídal mně na každém kroku, lidem, co volali, říkal, že jsem nemocná, nebo, že jsem odjela. A hlavně se mnou nepromluvil za den víc než dvě věty," popisovala za svého života Andresíková situaci svým přátelům.
"Jednoho krásného dne jsem seděla u stolu, dělala nějaký překlad. Najednou se mně Jiří přišel zeptat, jestli chci kafe. Řekl mi Janinko, což mi snad nikdy neřekl. Jak jsem byla zabraná do práce, automaticky jsem odpověděla, že ano, že děkuji. A když odešel do kuchyně a pak jsem periferním viděním zaznamenala, že odešel vedle do pokoje, najednou jsem si uvědomila, že ´něco je jinak´," popisovala dramatické chvíle odehrávající se kdysi ve Hvozdnici u Prahy.
"Najednou se ozvala rána, jako když otevřete šampaňské. V tu vteřinu jsem věděla, že se stal obrovský průšvih. Vešla jsem do pokoje, tam byla špoušť, on pochopitelně mrtvý. Zavolala jsem na záchranku a víc jsem si nepamatovala. Pak přijela sanita, policie... vše sepsali, nafotili, mně odvezli na vyšetření a aby mi dali něco na uklidnění, a až tam jsem pochopila, že si možná mysleli, že jsem ho zabila já. Byla jsem prý ledově klidná, ale ve skutečnosti jsem byla v šoku a nic z toho jsem si nepamatovala. Ty věci jsem si vybavila až po hrozně dlouhé době... To vše odstartovalo a prohloubilo moje deprese z mládí, že jsem musela vyhledat odbornou pomoc," vyprávěla před časem i ve 13. komnatě České televize.
Herečka a rodačka z moravské Kroměříže v posledních letech už příliš nehrála. Poslední filmovou rolí byla čarodějnice v pohádce Zdeňka Trošky Čertova nevěsta a v televizi si střihla menší roli v seriálu Svatby v Benátkách. Kvůli svému zdraví musela odmítnout dabing v nově natočením filmu o Adsamsonově rodině i další nabídky. Toužila si ještě zahrát, toužila mít na sklonku života klid, procestovat ještě pár míst. A hlavně být v pohodě. Ale i když byla v největších životních problémech, neztrácela naději a humor.
"Veselo bylo s Janou vždycky, dokonce i když jsme s kamarádem za ní byli naposled v nemocnici a bylo jasné, že už ta síla odchází, ještě vtipkovala a smála se. Za to jsme všichni rádi, že ji ten humor neopustil ani v posledních dnech jejího života," dodala přítelkyně Andulka.
Zdroj: Autorský článek.
