Prosím vás… kdo dneska není aspoň trošku lehkomyslný? Máme toho, my matky, tolik, že ne vždy to zkrátka vyjde tak, aby byla naše mateřská zodpovědnost zcela plnohodnotná. Moje kamarádka Madla je advokátka a má ráda nejen své povolání, ale i svou dceru. Snaží se předcházet tomu, aby děvče uvízlo ve spárech alkoholu, nikotinu či drog. A co se nestalo? Této vzdělané a seriozní matce jednou odpoledne volali z družiny, že Madle juniorce nemohou vydat bratříčka, aby jej odvedla domů, jako každé odpoledne, jelikož holka je úplně namol. Můžete být prostě zodpovědná jak chcete, ale musíte bohužel taky někdy chodit do práce.

Abych tady ovšem nepropírala pouze svoji kamarádku, která tady teď není a nemůže mi zabránit ve vynášení špinavých záležitostí její rodiny na veřejnost, dlužno uvést, že máme dcery stejného věku. A co se nestalo mě? Z družiny mi nevolal nikdo. Volala mi policie, že naše holčička kdesi u stánku nakupuje pivo a kdesi na ulici ho potom pije. Reagovala jsem přiměřeně zodpovědně – dceři jsem zavolala, aby okamžitě, ale okamžitě přijela domů. Pak už jsme o tom moc nemluvily, protože jsem ji nechtěla ztrapňovat. Koneckonců – co je to alkohol ví, není přece blbá. A že nemá chlastat na ulici, to už teď snad ví taky.

Ostatně spoustu práce v oblasti prevence na poli alkoholu, sexu a drog za nás rodiče udělá škola. Od starších a zkaženějších spolužáků se tam děti dozví, co je na tom príma a učitelé následně vše uvedou na pravou míru. V dětských hlavách z toho poté vznikne jakýsi informační koktejl. Díky tomu mě pak může můj syn, když mě vidí odstraňovat Toluenem lepidlo z parket, počastovat větou: „Hele – fetovadlo. To voní, ale to jsou blbci, co to čuchají.“ Kluk mi zkrátka dělá radost. Holčička je trochu nezvedenější. A co byste řekli, dvojku z chování nemívá ona, ale on. Asi to bude tím, že to pivo u stánku si chytře kupuje až večer, kdy už ve škole nikdo není, tudíž tam na ni nikdo nemůže běžet žalovat. Chlapeček zlobí zásadně ve dne a obvykle ve škole. Doma ho milujeme a snížený stupeň z chování mu odpouštíme a divíme se.

V podstatě nejmenším nebezpečím, které na děti číhá, je sex. Informovanost nevázne, vědí všechno. Nezastávám ale názor, že díky přemíře informací by byla dnešní generace dětí zkažená. Díky občasným hláškám těch svých vidím, že je všechno jako kdysi. Když se nějakému děvčeti zalíbí spolužák, tak do něj tak dlouho strká a pošťuchuje ho, až dotyčný pochopí, že je balen. Toto strkání a pošťuchování můj syn nazývá „fyzické komplimenty“. Roztomilé označení pro kopání, plivání a podrážení nohou, že? Horší bude, až se přejde od komplimentů k experimentům. Čímž se dostávám zpět ke své kamarádce - advokátce ze začátku článku. Po úmorném dni stráveném u soudu, ve vězení a v MHD, kdy doma zjistila, že celý den nešla elektřina, tudíž vytekla lednice i mrazák, že nikdo nenakoupil ani rohlíky a že manžel prostě zase není doma, jí její šestnáctiletá dcera špitla, jestli by jí už teda mohla nechat napsat tu antikoncepci… No aspoň není lehkomyslná. Snad jen ve smyslu pro zvolení správného okamžiku má prozatím trochu mezery.