Jak to vidí ON?! Představ si, že jsi ŽENA…

 Life & Style 
30. září 2013 22:23 / Vítek Koldinský
  0   0
Je mi 25 let, jsem fakt dost dobrá a IQ mám to nejvyšší možné.  / inStory.cz
…ráno se prostě probudím jako žena a strávím tak jeden celý den…

Je to samozřejmě jen vize a já napíšu, jak si já, muž, tento den, respektive jeho průběh představuji… tak to bude poměrně lehké, stačí mi jen zvolit si věk, vybrat si podobu ze vzorníku krásy, barvu vlasů, velikost poprsí, IQ…

MÁM VYBRÁNO, TAK HURÁ DO TOHO!
Ještě před tím, než se probudím, bych se vám ráda popsala: jsem 175 cm vysoká blondýna (ne že bych blondýny ve své mužské podobě nějak preferoval, ale myslím si, že pro ztvárnění a přiblížení „dne ženy“ je být blondýnou nutné), je mi 25 let, jsem fakt dost dobrá (krásná a štíhlá) a IQ mám to nejvyšší možné, tedy 120… chlapi, ale i „baby“ po mě dost jdou!

Crrr! Vlastně crrr ne, neb budík mě už dávno nebudí, ale místo toho příjemná melodie z mého nového krásného iPhonu. Jéžiš, ten je ale krásnej!

Vstávám o hodinu dřív, než je nutné, abych stihla vše, co je pro denní provoz atraktivní ženy nutné. Uvařím si kávu, spolykám nějaké pilulky, dám si sprchu, přetrpím bolest při proceduře bezbolestné depilace… a to všechno pěkně nahlas, abych pokud možno alespoň částečně narušila poklidný spánek mého přítele, který vstává (hajzl jeden), až když se probudí.

Odskakuji si na toaletu a hle, hned mám pádný důvod vyrušit toho „svého“ ze spánku úplně!

Tím nejjedovatějším hlasovým rejstříkem, kterým mé hlasivky po ránu disponují, ztropím ukrutnou scénu na téma zvednuté prkénko na toaletě! Zpitomělý úlekem a frekvencí hlasu se mi ten „můj“ s jednou rukou v rozkroku a druhou ve vlasech omluví, aniž by vlastně pořádně věděl za co, a já mohu vítězoslavně opustit byt s vědomím, že toho už moc nenaspí…

Omlouvám se tímto čtenářům hned na začátku za nepříjemné přerušení slibně se rozvíjejícího „dne ženy“, ale musím se v tomto okamžiku na chvíli převtělit zpět do své mužské podoby, neb otázka „zvednutého prkénka“ na toaletě mi vážně nedá spát!
Vážení!!! A myslím tím teď hlavně vás, ženy! Kde je napsáno, nebo z jakého důvodu usuzujete, že „STAND BY“ poloha záchodového prkénka je ve vodorovné poloze?!!!
Já osobně si myslím, že ona pohotovostní pozice této nezbytnosti prostě určena není, ačkoli bych jako muž mohl jistě mít i názor, že správně je to svisle, neboli: prkénko je zvednuté!!!
Promiňte, že jsem se tak rozčílil, ale jistě by se vám taky nelíbilo, kdyby na vás váš druh, otec, manžel, bratr, každou chvíli z toalety „ječel“, že jste zase nezvedla prkénko a že už ho nebaví vám to věčně připomínat!


No nic… Opustila jsem se ve chvíli, kdy jsem za zabouchnutými dveřmi zanechala nic nechápajícího přítele, zamykám dům a spěchám na „socku“ (městská hromadná doprava). Hned na ulici jsem vystavena nechutným poznámkám snědých chlapců opravujících prasklé plynové potrubí na téma mých nohou a poprsí, neb jsem si vybrala konfekční velikost 75D.

V tramvaji nic moc, je léto a už i po ránu to začíná pěkně sálat. Kombinace přeplněného vozu, bezdomovců, dam v „úžasných“, leč neprodyšných kostýmcích, teenagerů a „okolínskovaných“ rádobypodnikatelů vytvořila ozón, z kterého se mi začal zvedat „kufr“.

Poslední stanici jsem šla pěšky i z důvodu, že někteří z citovaných začali zneužívat situaci vzniklou výpadkem v dopravě a přeplňovali již přeplněný tramvajový vůz více, než se mi zdálo nutné v mé těsné až nejtěsnější blízkosti. Na to si jako žena asi fakt nikdy nezvyknu.

V práci klasika: Trapnej vrátnej, nudná kolegyně, sympatický opravář faxu, arogantní šéf, špinavý messenger, dobrý kafe, hnusnej oběd, nalakovaný nehty (ráno jsem to nějak nestihla), několik soukromých tel. hovorů s kámoškama na podnikový lince, nedovolání se do rozhlasové soutěže o zájezd k moři, dovolání se do rozhlasové soutěže o zájezd k moři, ale špatná odpověď na soutěžní otázku, přeladění rádia na jinou stanici…

Konečně je 5 hodin a konec pracovní doby. V 6 mám sraz s kámoškou v K.O. Café, abychom dořešily to, co jsme po telefonu přes den nestihly. Mám půl hoďky čas, tak si skočím do drogerie.

Na přechodu procházím okolo fakt dobrý káry a vevnitř sedí ON! naše pohledy se střetly, usmála jsem se a vkročila do drogerie, která byla hned na rohu. Díky tomu, že mám periferní vidění stejně tak jako ostatní ženy 360 stupňů, jsem nemohla přehlédnout, že onen krasavec z auta za křižovatkou hned parkuje, vystupuje a jde ke mně.

Zastavil se však těsně před obchodem a čeká… zcela evidentně na mě. Jůůů!

Nákup intimek jsem protáhla o trochu déle a pak, jako že jsem si ničeho nevšimla, sebejistě opouštím obchod. Hned mezi dveřmi mě oslovil: Slečno, vy jste se na mě tak krásně usmála, když jste přecházela ulici, nešla byste se mnou někdy na kávu?

Zcela ohromena díky jeho charisma, vůni, hlasu, vizáži, autu a jistě i zlaté kreditce, slyším sama sebe, jak odpovídám: víte, já mám ale přítele…

Slušně se se mnou rozloučil, nastartoval a odjel…

Ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím, proč jsem vlastně takto odpověděla. Ale zas ne moc dlouho, kámoška už určitě čeká v K.O. Café…

Do K.O. Café chodím ráda, scházej se tam především homosexuálové, takže nikdo moc neotravuje… přesto se ale několika nabídkám na cokoli (většinou focení) a tupému zírání přítomných „lehkoživků“, „autíčkářů“ a jiných „in“ ometáků nevyhnu. Že já husa ze sebe na začátku, když jsem měl ještě tu možnost, neudělal průměrnou studentku ekonomie s brýlemi a atopickým ekzémem…

Při kávě řešíme všechny nezbytně důležité věci, zvednuté prkénko, „superstar“, podplacené rozhlasové soutěže a já přidávám svou příhodu z drogerie, kámoška zase svou, jinou, ale stejnou…

K večeru nás napadá, že bychom mohly zavolat ještě Zuzce a zajít někam na „dvojku“ bílýho… prozváníme ji (nemáme kredit), ale ona se neozývá (nemá kredit).

Loučíme se tedy s tím, že jí „brnknem“ zítra z práce z pevný, a domluvíme to na zítřek, že už je stejně pozdě.

Cestou domů mi přišla sms tohoto znění: Miláčku, jeli jsme s Tomem na "Mácháč" a nějak jsme se tu zabrzdili, oba jsme pili a nemá kdo řídit domů, zůstanem přes noc, pa.

Jsem celá rudá vzteky, co na tom „Mácháči“ asi tak dělaj a jak se tam vůbec ocitli! Okamžitě mu odepisuji, že se již nemusí vracet, že mám už novýho s bezva károu z drogerie… pak ale zase vše mažu, nemám už kredit ani na tu sms… před chvílí jsem prozváněla mámu, která byla moc rychlá a já nestačila včas zavěsit…

Těsně před spaním mi od toho „mého“ došla ještě jedna sms: Lásko, Tom mi řekl novej bezva fór: Dialog manželů v posteli:

Ona: „Nech toho, mám svý dny.“
On: „Tak si s ním aspoň pohraj.“
Ona: „Bolí mě hlava.“
On: „I na to jsem myslel, posypal jsem si ho Brufenem.“

Kreténi, říkám si… … zítra ho musim poslat holkám „mailem“…
Usínám… doufám, že se ráno probudím zase jako chlap.
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Dům a zahrada

Několik možností, jak ročně uspořit nemalé peníze na osvětlení

Styl

Učte děti jíst příborem co nejdříve. Co zanedbáte, budete těžko dohánět

Bydlení

Jak si zařídit ložnici podle Feng shui. Zajistí klidný spánek a je vždy spojena s láskou

1. Jiří Suchý v roušce informoval fanoušky, že už je z nemocnice zase doma

2. Zpěvačka Eva Pilarová podlehla vážné nemoci. Umírala v náručí svého manžela

3. Andrea Verešová září štěstím. Důvod k radosti vás překvapí

4. Jiří Růžička měl krutý osud. Nakonec zemřel v důsledku rozsáhlých zdravotních komplikací způsobených...

5. Charismatický zpěvák Adam Mišík propadl autům

Zavřít reklamu