Režisér Zdeněk Troška je asi "nejkontroverznějším" současným režisérem. Jedni jeho filmy milují a hltají třeba desetkrát do roka, jiní je nenávidí. Především kritici. Z toho si však rodák z jihočeských Hoštic, kde natočil asi své nejúspěšnější filmy Slunce, seno, a kde také stále žije, nic nedělá. Dnes slaví už 63. narozeniny.

Jak to vousatý Troška dělá, že jsou jeho filmy - pohádky nebo komedie v kinech tolik navštěvované a v televizi extrémně sledované. A jak to dělá, že ho snad nikdo neviděl s naštvaným obličejem a stále usměvavého? VIPstory.cz jeho tajemství zná!

"Nečtu noviny, nedávám se v televizi na zprávy a snažím se nevnímat negativní informace víc, než je nutno. Mám radost z každého dne, kdy je hezky, sluníčko, kdy potkám fajn lidi. Když je venku náhodou hnusně, uvařím si kotel čaje, vezmu si nějakou hezkou knížku a pro okolní svět přestávám existovat," prozradil Zdeněk Troška, který dokončuje právě svou nejnovější komedii Strašidla, jenž půjde 18. srpna do kin.

"Pořád se mě někdo ptá, jak to, že mám stále dobrou náladu, usmívám se a nejsem protivný. No to je jednoduché, nemám důvod. A když už se naštvu, tak jen v soukromí, nebo když je opravdu důvod. Pak jsou ale lidi, kteří se takzvaně s nas....m ksichtem už narodily a to je průšvih. Tam ať děláte, co děláte, pořád jsou zamračení, na všechno nadávají, nic se jim nelíbí, mračí se a všechno je špatně. Toho se snažím vyvarovat," podotkl oslavenec Troška, který se prý na svůj věk necítí.

"Věk je jen číslovka, důležité je, na kolik se člověk cítí. A já momentálně na pětadvacet," směje se režisér a odhalil i tajemství úspěchu svých filmů. "Nechápu, kde berou někteří kolegové neustále pocit, že všechno, co je hnusné, odporné, šedé, postavené na drogách, alkoholu, zlu, rozdrásaných duších, schizofrenických myšlenkách, musí divák vidět. Divák si jde většinou do kina odpočinout, vypnout a nechce žít "realitu". Lidi mají svých starostí a trápení už tak dost. A já nechci lidi naštvat, chci je pobavit, rozesmát. Chci, aby přišli na jiné myšlenky. Proto jsem natočil Slunce, sena, Kameňáky, Babovřesky, prostě "voloviny pro zasmání". A to, že jsou úspěšné a lidem se to pořád líbí, to je pro mě to největší ocenění. Žádní Čeští lvi a podobné pseudoceny, na které se jen někde doma na polici práší," myslí si režisér.

"Když jsme natočili Babovřesky a pak šly do kin, tak na jedné premiéře je promítali v jednom sále a vedle promítali nějaký "hlubokomyslný" biják. Počkal jsem si, až lidi půjdou z těch sálů. A aniž jsem tušil, v kterém se co promítá, bylo to na první pohled vidět. Z toho prvního vycházeli lidi usměvaví, milí, povídali si, smáli se, bavili se. Z toho druhého vycházeli opravdu lidi s nas....m ksichtem, pomalu jenom skočit pod vlak. Zkrátka stačí se jen dívat okolo sebe," dodal s nadsázkou Zdeněk Troška.

Právě to je tajemství jeho úspěchu. Dívá se stále okolo sebe, pozoruje lidi, situace, události a pak je dává do svých filmů. Ať jsou to komedie, nebo pohádky. "Mnoho lidí je rádo, že se v mých filmech pozná a říkají - Pane Troška, to jste určitě musel točit podle naší rodiny, našeho starosty, naší babičky. A pak jsou ti druzí, co se v tom bohužel taky poznají, a ti mě nemusejí. Třeba někteří kritici a podobně. Ale z toho já si nic nedělám. Dělám filmy pro lidi a ne pro kritiky, a hlavně pro radost," dodává Troška, jehož soukromou radostí je prý být mezi fajn lidmi, a dobře se najíst.

"Jak se člověk dobře nají, je spokojený. Všimněte si, že nejvíce naštvaní, vynervovaní lidé jsou ti, co mají hlas, pořád řeší, jestli si můžou dát o pět deka něčeho navíc, jestli, když si dají sušenku, nebudou muset pomalu na liposukci. Mým nejmilejší nástrojem je příbor a dokonce nejsem línej třeba v noci ve dvě vstát a něco dobrého si uvařit. Pak to s láskou s ním a jsem nespokojenější Troška pod sluncem. No a jenom květu," dodal autor pohádek a komedií.