Byla největší hvězdou prvorepublikových filmů, byla pyšná, náladová a zlá! Skončila ale jako ten poslední bezdomovec. Herečka Adina Mandlová by oslavila 105 let. Kde skončilo její tělo a kde je její popel? VIPStory.cz to ví!

Adina, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Patřila k sex symbolům 30. a 40. let. Jako všechny hvězdy té doby holdovala alkoholu i drogám. Šla z role do role. Byla krásná, inteligentní a velmi sečtělá, ale zároveň byla i psychicky nevyrovnaná. Už kvůli svému dětství, kdy se jí otec snažil velmi rozmazlovat.

Od čtyř let hrála na klavír. Všichni ji museli vykat, ona však všem tykala. Když jí v osmi letech otec zemřel, její matka měla mnoho partnerů a to asi malou Adinu poznamenalo.

V pubertě odešla do pařížského lycea a například už ve svých šestnácti letech prodělala první potrat. Těch pak bylo prý během jejího života několik.

Díky herci Hugo Hassovi, na kterého měla později políčeno, se dostala do světel filmových a divadelních reflektorů. To on ji uvedl do nejvyšších kruhů a postaral se o to, aby Jarmila, tedy už Adina hrála hlavní role. Za sebou měla devět velkých rolí, celkem okolo 50.

Po válce ji podezírali z kolaborace z nacisty. Jak se ukázalo, i ty největší šarže německé říše k ní měli odpor, proto, že ji považovali za herečku-prostitutku.

Provdala se do Anglie. Tam se pak seznámila s módním návrhářem Benem Pearsonem, za toho se po prvním rozvodu později i vdala. On byl ale homosexuál. Žil svým i milostným životem, ona také.

Mandlová se do vlasti vrátila až po revoluci. Jedinou velkou akcí, na kterou byla pozvána, byla premiéra filmu Tankový prapor. Ještě produkci vynadala, že ji nepřistavili limuzínu, ale jen obyčejnou volhu, s kterou na zámku Dobříš, kde poslední dva roky žila, jezdili běžně na nákupy.

Její stav se v roce 1991 natolik zhoršil, že prošla několika nemocnicemi. Nakonec zemřela v nemocnici v Příbrami 16. června, paradoxně na mužském oddělení. Bylo jí 81 let.

Odejít ze světa si přála jednoduše. Chtěla být pohřbena v obyčejné rakvi, v bílém rubáši s rudou růží na prsou. Bylo ji to splněno.

„Její tělo bylo zpopelněno ve zdejším krematoriu a její popel je rozptýlen na rozptylové loučce. Pár lidí, kteří to vědí, ji tu občas zapálí svíčku nebo položí květinu. Občas někdo přijde a zeptá se, zda opravdu je zde „pochována“,“ přiznala jedna z pracovnic pohřebního ústavu v Blatné na Strakonicku.

Kde skončily urny s popelem jejího manžela a věrného psa, které si s sebou z exilu přivezla, se už ale asi nikdo nedozví.