VIP dlužníci: Časy se mění, móresy zůstávají…
Life & Style
18. prosince 2013 17:29
/
Vítek Koldinský
📷
1 fotografie v galerii
Peníze budou, my nebudem! / inStory.cz
Půjčky, úvěry, leasingy. Pokud v tomhle jedete, jakože byste nebyli žádnou výjimkou, pak jste někomu něco dlužen. Splácíte – o.k., nesplácíte – no.k. Upomínky, soudy, exekutoři, vězení… Předpokládám ovšem, že většina našich čtenářů jsou maximálně takoví ti drobní hříšníci, kteří čas od času zaplatí pozdě nájem. No a právě v téhle době, o kterou jste přetáhli splatnost, se z vás stává NEPLATIČ, čili DLUŽNÍK. Pojem starý jako lidstvo samo. Asi je to v lidských genech, že si rádi bereme, ale když je to zadarmo, je to nejlepší! Namítáte, že pořádně a beztrestně si nakradou jen bohatí a mocní? Možná se poučili z historie.
Tak třeba královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II., si objednala od benátského dodavatele párek lvů. Žádat po královně platbu předem, to si nikdo nedovolil. Takže byla upomínána až když byli lvi doma, ale to už se k placení neměla. Že by úplně zapomněla? A císař Ferdinand II. si zase objednal u kovolijce Tomáše Jaroše „Zpívající fontánu“, aby ji umístil před letohrádek královny Anny. Výrobci nejprve slíbil uhradit 1400 zlatých, pak ale začal smlouvat a nakonec chudáka Jaroše poslal do Košic odlévat děla. Tam taky řemeslník nakonec zemřel a císař definitivně ušetřil.
Jiný císař, Rudolf II., „odkoupil“ Trojský ostrov s ideou zřídit na něm perfektní bažantnici. Původní majitel, královský místokomorník Jaroslav Vchynský, který mu jej ochotně „prodal“, však peníze nikdy neviděl. Jestli se mohl chodit dívat aspoň na bažanty, historické prameny neuvádí.
Císařové byli vůbec pěkně vypečení. Leopold I., který začal stavět nové městské hradby, což je jistě praktické, je ovšem stavěl na nevykoupených soukromých pozemcích. Majitelé oněch pozemků se pochopitelně bouřili, s čímž si císař poradil tak, že vydal v r. 1678 reskript, v němž oznámil, že pozemky určené pro městské hradby nemusí být propláceny. Tak to je, panečku, řešení hodné krále Šalamouna. A přitom je to tak prosté, že? Jenže to chce opravdu odolnou náturu.
To Albrecht z Valdštejna se s žádnými reskripty nenamáhal, a patrně k tomu ani neměl pravomoc. Kvůli budování svého sídla „skoupil“ pozemky a zbořil domy ve Valdštejnské ulici. Potřeboval hodně místa, ale většinu pozemků ani domů nikdy nezaplatil.
Tak vidíte. Časy se mění, ale princip fungování společnosti je v podstatě pořád stejný, jen se čas od času udělá nějaká revoluce a změní se název systému, abychom měli pocit, že se jako lidstvo vyvíjíme. Kdybyste nezaplatili daně za feudalismu, přišel by na vás dráb a šup s vámi do šatlavy. Dneska se ten, co na vás „vlítne“, jmenuje úředník a šatlavě se říká nápravné zařízení. Také už nepoužíváme pro leasing nebo bankovní úvěr slovo lichva. Ale dycinky, v každé době, v každém počasí a v každém režimu, je lepší být bohatý a mocný, protože vám leccos projde.
Tak třeba královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II., si objednala od benátského dodavatele párek lvů. Žádat po královně platbu předem, to si nikdo nedovolil. Takže byla upomínána až když byli lvi doma, ale to už se k placení neměla. Že by úplně zapomněla? A císař Ferdinand II. si zase objednal u kovolijce Tomáše Jaroše „Zpívající fontánu“, aby ji umístil před letohrádek královny Anny. Výrobci nejprve slíbil uhradit 1400 zlatých, pak ale začal smlouvat a nakonec chudáka Jaroše poslal do Košic odlévat děla. Tam taky řemeslník nakonec zemřel a císař definitivně ušetřil.
Jiný císař, Rudolf II., „odkoupil“ Trojský ostrov s ideou zřídit na něm perfektní bažantnici. Původní majitel, královský místokomorník Jaroslav Vchynský, který mu jej ochotně „prodal“, však peníze nikdy neviděl. Jestli se mohl chodit dívat aspoň na bažanty, historické prameny neuvádí.
Císařové byli vůbec pěkně vypečení. Leopold I., který začal stavět nové městské hradby, což je jistě praktické, je ovšem stavěl na nevykoupených soukromých pozemcích. Majitelé oněch pozemků se pochopitelně bouřili, s čímž si císař poradil tak, že vydal v r. 1678 reskript, v němž oznámil, že pozemky určené pro městské hradby nemusí být propláceny. Tak to je, panečku, řešení hodné krále Šalamouna. A přitom je to tak prosté, že? Jenže to chce opravdu odolnou náturu.
To Albrecht z Valdštejna se s žádnými reskripty nenamáhal, a patrně k tomu ani neměl pravomoc. Kvůli budování svého sídla „skoupil“ pozemky a zbořil domy ve Valdštejnské ulici. Potřeboval hodně místa, ale většinu pozemků ani domů nikdy nezaplatil.
Tak vidíte. Časy se mění, ale princip fungování společnosti je v podstatě pořád stejný, jen se čas od času udělá nějaká revoluce a změní se název systému, abychom měli pocit, že se jako lidstvo vyvíjíme. Kdybyste nezaplatili daně za feudalismu, přišel by na vás dráb a šup s vámi do šatlavy. Dneska se ten, co na vás „vlítne“, jmenuje úředník a šatlavě se říká nápravné zařízení. Také už nepoužíváme pro leasing nebo bankovní úvěr slovo lichva. Ale dycinky, v každé době, v každém počasí a v každém režimu, je lepší být bohatý a mocný, protože vám leccos projde.
Kam dál?