Co je v domě, není pro mě. O vzniku tohoto přísloví mám následující představu. Musel ho vymyslet člověk, který byl v kolektivu značně neoblíben, nikdo se s ním nechtěl kamarádit a tak dotyčný tento svůj handicap povýšil na vznešenou zásadu, kterou další společenští outsideři vehementně šířili a šíří dodnes. Přitom vím z vlastní zkušenosti, že bazírovat na něčem takovém je holý nesmysl.

Poprvé jsem to pochopila ve čtvrtém ročníku střední školy, kdy jsem drsně sbalila urostlého fyzikáře středního věku. Do té doby jsem do školy docházela pouze sporadicky a se značnou nechutí. Přírodní vědy jsem nenáviděla. Všechno se změnilo na bramborové brigádě, kam jsem odjela pouze proto, že jsem si včas neopatřila lékařské potvrzení o alergii na bramborovou nať. Fyzikář Eda nás po večerech bavil bravurní hrou na kytaru a veselými historkami, na poli nám pomáhal sbírat ty hnusné brambory a tvářil se, že nevidí, jak nám z kapes čouhají Sparty a placatky s rumem. Byl tak okouzlující, že po návratu do školy jsem nevynechala jedinou hodinu fyziky a zůstávala jsem dokonce i na ostatní předměty, abych jej mohla o přestávkách potkávat na chodbě. Počet mých zameškaných hodin klesl ve srovnání s minulým pololetím o 246. Jistěže jsem chápala, že Eda si nemůže začít techtle mechtle se svěřenou osobou. Ale nemínila jsem se vzdát. Posedlá představou svalnatého profesora u svých nohou, podala jsem si přihlášku na ČVUT a začala docházet do kabinetu na individuální přípravu k přijímacím zkouškám. Nevzali mě. Zato Eda mě vzal do šantánu, odkud mě nalákal do kabinetu na model zážehového motoru. „Zážeh“ proběhl ke všeobecné spokojenosti všech zúčastněných a já se dodnes při zaslechnutí slova fyzika lehce začervenám.

Poté jsem obrátila svou pozornost zpět k humanitním oborům. Ve snaze být přijata na fakultu žurnalistiky, nastoupila jsem do tiskárny, jelikož dělnická praxe byla paradoxně ceněnou devizou pro vstup do třídy pracující inteligence. Seděla jsem u běžícího pásu, po němž ke mně svištěly hory knih a volaly: „Zabal mě, zabal mě!“ Uprostřed této „pakárny“ působil jako světýlko v tmách dílenský mistr Pavel. Vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi mnou a ostatními „baličkami“ byl asi 40 let, bylo úplně přirozené, že mne záhy začal doprovázet domů. Nebýt této lovestory, asi bych dělnickou praxi nepřežila. Ve snaze udělat pro mne něco užitečného, vyjednal mi Pavel místo sekretářky podnikového právníka, čímž si pod sebou podřezal větev.

Vidím to jako dnes. Ploužím se první den do práce na právní oddělení. Nikoho tam neznám, na nic se netěším. Ve dveřích se srazím se svým novým šéfem … den se rozzářil. Netušila jsem, že právníka tak velkého podniku může dělat někdo, kdo vypadá jako Steven Segal. Stala se ze mě nejschopnější sekretářka široko daleko. Do práce jsem přicházela ze všech nejdřív a přesčasy mně přiváděly k euforii! Bohužel na Segalovy pracovní výsledky působila stejná euforie výrazně destruktivně, což vedlo k jeho propuštění. Místo něj přišel Pepek námořník se šarmem kačera Donalda.

Znechucena touto substitucí, našla jsem si zaměstnání v ženském kolektivu. Předsevzala jsem si, že budu preferovat seriozní, profesionální přístup a nebudu se soustředit na svalnaté stimuly. Snad by to i vyšlo, kdyby zástupcem šéfky onoho ženského kolektivu nebyl muž. Jmenoval se Petr Brouček a byl k sežrání. Opět jsem si každé ráno myla vlasy a lakovala nehty a záhy jsem se stala pracovnicí s nejlepšími výsledky. Po půl roce úsměvů a flirtování mi kolegyně škodolibě prozradily, že Brouček není brouček, ale gay. Cítila jsem se podvedená, zneužitá a dala jsem okamžitou výpověď.

Zůstávám doma a pobírám sociální podporu, abych neměla příležitost podléhat milostným pokušením. Věnuji se ušlechtilým činnostem, jako je popohánění obecního úřadu, aby k nám už konečně zavedl dálkové vytápění. Minulý týden se do sousedního bytu nastěhoval Tarzan. Kdykoli jdu vysypat smetí, věnuji velkou pozornost líčení, účesu a oděvu. Včera jsme se potkali cestou do sklepa pro uhlí. Posvítil mi na cestu zapalovačem a odnesl moje uhlí do výtahu. Napsala jsem starostovi, že s tím dálkovým vytápěním to zas tolik nehoří…