…touto parafrází citátu ze hry Járy Cimrmana (v originálu se střídá debil s blbečkem) mi připadá vhodné uvést sloupek o mužích a rozchodech. Když se vám totiž náhodou stane, že skoncuje on s vámi, často se nikdy nedozvíte, CO se vlastně stalo a ani že UŽ se to stalo. Na přímou otázku dotyčný kličkuje, na přímou esemesku nereaguje vůbec. Ale já se přece neptám proto, že bych si kvůli němu hodlala podřezat žíly! Spíš jen tak ze zajímavosti a hlavně pro pořádek. Občas totiž není vůbec jasné, co se děje. To se se mnou jako rozešel a nebo jenom nemá čas? Nevím. Nejsem totiž moc dobrá v telepatii, takže pokud jsem singl, ráda bych se o tom dozvěděla pěkně po staru ústně, v krajním případě písemně…

Jenomže chlapi jsou zbabělci. Nechce se jim nic vysvětlovat a tak to radši nechají vyhnít. Nemají čas, neberou telefon a na vaši konkrétní otázku odpoví – nic se neděje, co by se jako mělo dít??? A na této nedůstojné kamufláži neshledávají nic špatného. Bodejť by taky shledávali - tento stav je nijak neomezuje, poněvadž oni vědí dobře, na čem jsou a to, že druhá strana tak trochu tápe a možná kvůli nim odmítá jiné nabídky od nových mužů, je nezajímá a ani jim to patrně nedochází. Nedochází jim ostatně řada dalších věcí, ale s tím se dá většinou žít… Tyhle utajené kopačky jsou ovšem jiné kafe. Je to nejistota, která vás tak nějak dlouhodobě paralyzuje. Kdežto nepříjemná pravda, ta vás sice trochu porazí, ale otřepete se a jdete dál.

Samozřejmě jsem se na tyhle prapodivné způsoby vyptala kamarádů, se kterými nechodím a tak mi mohli říct pravdu. Většinou tvrdili, že opouštěné ženě nechtějí ublížit, proto se chovají jako debilové (oni tedy nepoužili pojem debilové, ale pojem citliví). Několik jich přiznalo, že zkrátka nechtějí žádné scény, žádné hovory, žádné kompromisy a žádné „zkusíme to znovu“. A dva z deseti řekli, že když už je ta holka nezajímá, tak ji prostě pustí z hlavy, aniž by si uvědomili, že by jí to měli dát nějak najevo. Takže asi tak.

Já osobně si nemyslím, že to bude lepší. Chlapů je prostě nedostatek, kterýžto fakt je nenutí stát se lepšími, ale právě naopak. Ovšem na druhou stranu ani neházím všechny do jednoho pytle. Zrovna včera mi totiž můj přítel sdělil, že už se mnou nechce chodit. Úplně na rovinu, v klidu a s jasnými, přijatelnými argumenty. Po pravdě řečeno už jsem o něj taky bůhvíjak nestála, ale po tomhle výstupu v mých očích dost stoupnul… Jaká škoda, že už spolu nechodíme!