Režisér Sluncí, sen a čertovských pohádek Troška udělal zásadní životní rozhodnutí. Mnoho lidí tím šokoval
Režisér a rodák z Hoštic u Volyně, kde před více než 30 lety natočil první díl ze série košilaté trilogie Slunce, seno, se rozhodl odejít na odpočinek. A to přesto, že ještě loni hlásil do světa, že má na stole tři náměty a scénáře, které by rád realizoval.
"Myslím si, že jsem toho natočil už dost a teď dám šanci mladším, ať točí oni. Já jsem toho udělal až až a je tu už taky věk, který člověk nezastaví. I když se občas cítím na dvacet," řekl inStory.cz stále usměvavý Troška.
Lockdownové období strávil celé doma v milovaných Hošticích. Nikam nejezdil, nevycházel. "Byla tu jen rodina, bratr se švagrovou, občas přijely jejich děti a vnoučata. Do vsi nám jezdí ,pojízdný Tuzex´, tak říkám pojízdné prodejně, kde mají základní věci. Tam se nás vždy sejde pět šest, a to je jediná ´kultura´, kterou momentálně navštěvuji," podotkl režisér a autor mnoha komedií a pohádek, z nichž většina je divácky veleúspěšných.
"Pokud budu mít pocit, že bude nějaký námět zajímavý, nebo se objeví něco s dobrými podmínkami pro natáčení, tak o tom budu uvažovat a možná se do něčeho pustím, ale opravdu si myslím, že mám už i věk na to říct, co chci dělat, co ne a za jakých podmínek," podotkl režisér a scenárista.
Často podle svých slov ustupoval požadavkům producentů nebo koproducentů a mnohdy byly ústupky ne zrovna příjemné. Protože chtěl ale pracovat a jeho profese ho bavila, úkroky udělal. Teď už chce mít klid a užívat si důchodu.
"Jsem regulérní důchodce, občas pojedu na nějakou besedu, na nějakou akci, ale jinak do lesa na houby, občas po Hošticích, kam pořád jezdí desítky a stovky lidí, provedu turisty a ukážu jim, kde bydleli Škopkovi a kde Konopníkovi, ale jinak si budu užívat sladkého nicnedělání," prozradil Zdeněk Troška.
"Na zprávy se až na výjimku nedívám, politiku neřeším, nechci spasit svět a neřeším věci, které nemohu změnit a vidíte - jenom kvetu," dodal s humorem sobě vlastním Troška, který stále vzpomíná na svou velkou kamarádku Helenu Růžičkovou, od jejíž smrti uplyne v lednu neuvěřitelných 18 let.
"Myslím na ni denně, vzpomenu si na její hlášky, na to co by říkala dneska, jak by věci komentovala. A úplně ji slyším, jak by některé věci nazývala tak jadrně, jak jen ona to uměla. Hodně tu chybí, Helenka byla jen jedna a nikdy už tu taková herečka nebude. Ostatně jako pár dalších, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Milenka Dvorská a další podobné herečky, které měly dar opravdu od Pána Boha," dodal Troška.
