Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

V úvodu knihy Má cesta za štěstím kromě osobního věnování knihy pro manželku, dcery, vnučky a přátele se Karel Gott svěřil se svým zážitkem z doby, kdy mu byly tři roky. 

"Venku se setmělo a já už ležel ve své posteli. Ještě jsem nespal a poslouchal, jak si rodiče vedle v kuchyni povídají. Měli jsme tehdy malý byt, jen kuchyni a ložnici, ve které jsme všichni tři spávali. Mohly mi být snad tři roky. Najednou zavřenými dveřmi ke mně do pokoje zcela neslyšně vešla, spíše vplula postava celá v bílém. Do tváře jsem jí neviděl. Možná ji měla zahalenou jedním závojem, už nevím. Vnímal jsem ji však jako překrásnou bytost. Vzápětí se zjevila u mé postele," svěřil se čtenářům Karel Gott v době, kdy připravoval svou životopisnou, životní biografii.

Mistr, který byl sice věřící, byť ne praktikující, na věci mezi nebem a zemí, veřil. Netajil se tím. A měl pocit, že to, co se mu v děství přihodilo, jej ovlivnilo na celý život.

Ve svém úvodu knihy se svěřil s tím, jak to s onou tajemnou bytostí bylo a jaké měl pocity.

"Sklonila se nade mnou a chvíli mi cosi vlídně říkala. Nerozuměl jsem jí. Možná proto, že jsem byl ještě moc malý, ale přítomnost půvabné víly mě nezaskočila, nevylekala, naopak, pocítil jsem jakési samozřejmé bezpečí a radost. Co mi tenkrát laskavým hlasem sdělila, neumím povědět, přesto jsem vnímal, chápal, ba věděl, že to bylo pro mě důležité snad nějaké požehnání či proroctví," napsal zpěvák a ve svém vyznání o tajemném zážitku pokračoval.

"Pak se ta éterická bytost stejně rychle, nenápadně a neslyšně vytratila, jako když foukneš do obláčku kouře. V paměti, i kdesi hluboko v duši, mi zůstal hřejivý pocit, cosi jako pohlazení, které přetrvává. Nebyla to moje sudička? A pokud mi snad přiřkla nějaký životní úkol, naplnil jsem ho? Rodičům jsem tehdy nic neřekl. Vlastně ani nikomu dalšímu. Tuhle svou první vzpomínku si vybavuji jako dnes i po tolika letech. Možná právě tehdy začala má cesta za štěstím."

Zvláštní zážitek, o ktrerém Mistr nikomu neřekl, jej určitě ovlivnil. Ti, kteří knihu už četli, se právě zde pozastavili a zamysleli. Dokonce někteří vyřkli, možná trochu s nadsázkou, "že se tomu vlastně nediví, protože Karel Gott byl prostě Bůh".

Zpěvák, který textovou část knihy dokončil pár týdnů před svým odchodem na věčnost, v ní mapuje události ze svého soukromí i profese od dětství až po svůj odchod. Prozradil mnoho, ale ne vše. Prý i proto, že se to prostě nedělá. Některá tajemství si uchoval v sobě, naopak popsal třeba i své vztahy a chování nejstarší dcery Dominiky nebo důvody výměny svého managementu. 

Mnohokrát se krásně vyjadřuje o své ženě Ivaně, jako o své velké lásce. Sama Gottová byla tou, která po jeho odchodu musela s týmem dokončit náročnou, rozsáhlou a krásně vytvořenou knihu, která je mimořádná svým rozměrem, váhou, ale i obsahem. 

Na podzim by světlo světa měl spatřit také kvůli covidu několikrát přeložený životní filmový dokument o životě Karla Gotta s názvem "Karel". V něm se fanoušci dozvědí nejspíš ještě mnohem více, i to, jak vypadaly poslední týdny životní poutě našeho nejuznávanějšího zpěváka všech dob. 

Zdroj: Karel Gott Agency, Kniha Má cesta za štěstím.