V těchto dnech by 104. narozeniny oslavila talentovaná herečka Jiřina Štěpničková. Od svých prvorepublikových kolegyň Adiny Mandlové, Nataši Gollové či Lídy Baarové se výrazně odlišovala. Velmi úspěšně se jí totiž podařilo vyhýbat se hraní v německých filmech a nikdy si nezadala s žádným nacistickým pohlavárem. Traduje se historka, že než by účinkovala v německém filmu, raději si nechala operovat zdravý kotník. Co je ale na tom pravdy, nevíme.

I když se v době protektorátu tzv. nezapletla, stejně její další osobní i herecký život politika ovlivnila velmi zásadně. Jedna z předních českých hereček své první angažmá získala již v sedmnácti letech, kdy se stala členkou činohry Národního divadla, kde působila šest let. Poté zatoužila po změně a přestoupila do Vinohradského divadla. Kdyby tak tušila, jaký směr nabere její kariéra díky některým závistivým kolegům! V padesátých letech, kdy byla Štěpničková na vrcholu herecké kariéry se stala trnem v oku politikům a bylo nařízeno herečku „ zlikvidovat“. Fingovaným dopisem připraveným StB byla vylákána do pasti. Spolu se čtyřletým synem Jiřím naplánovala emigraci do tehdejšího západního Německa, ale při přechodu státní hranice byla zatčena a za velezradu odsouzena na 15 let do vězení. Amnestována a rehabilitována byla až po dlouhých devíti letech.

Umělecký svět se v té době rozdělil na dva tábory. Zatímco kolegové z Národního divadla žádali pro herečku milost, na půdě Vinohradského (v té době Divadla Československé armády) vznikal dopis, ve kterém některé kolegyně žádaly pro Štěpničkovou trest smrti. O existenci dokumentu, pod kterým měly být podepsány herečky Světla Amortová, Světla Svozilová, Soňa Neumannová a Jarmila Švabíková, se dodnes vedou spory. Tehdejší kolegyně z divadla Jiřina Švorcová ještě před svojí smrtí tvrdila, že zmíněný dopis nikdy neexistoval. Pravdu se tedy těžko dozvíme.

Co ale víme s jistotou je, že její syn Jiří, který se stal rovněž hercem, by přijetím role Klementa Gottwalda své mamince velkou radost jistě neudělal.