Já Eva Jurinová, se tímto důrazně ohrazuji a vymezuji proti zkreseleným a difamujícím tvrzením zveřejněným v článku „Byla velkou hvězdou televize, teď se jako starostka prý chová hůře, než domovnice!“ vydaném v online deníku VIPstory umístěném na internetovém serveru www.vipstory.cz dne 3. 3. 2016. Neobjektivní a dehonestující tvrzení dotýkající se mé osobní cti a důstojnosti, která byla uvedena v tomto článku, a který poškozují mé dobré jméno a pověst, touto odpovědí vydavateli dle tiskového zákona uvádím na pravou míru.

V prvé řadě upozorňuji, že jsem se nedopustila jakéhokoliv trestněprávního jednání dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a už vůbec jsem se nedopustila trestného činu pomluvy dle ust. § 184 trestního zákoníku, jak uvádí vydavatel ve svém článku, když tvrdí, že jsem „pomluvila“ třetí osobu. Rovněž se ohrazuji proti použitému vyjádření autora a vydavatele o tom, že „mám z ostudy kabát“. Není mi zřejmé, z jakého důvodu byl tento výraz použit, jelikož je nutné jej v tomto případě považovat za přehnaný. Takové označení své osoby považuji za urážlivé. Tato i obdobná tvrzení uvedená v citovaném článku považuji za dehonestující a poškozující mé dobré jméno.

Vzhledem ke způsobilosti článku poškodit dobrou pověst mé osoby uvádím na pravou míru, že se mnou bylo u Městského úřadu v Nymburce vedeno přestupkové řízení, jelikož jsem se dle názoru pana Pavla Koníčka, podnikatele ve městě Sadská, měla dopustit přestupku urážky na cti. Urážky na cti jsem se měla dopustit ve své úvaze uveřejněné v rubrice „Slovo starostky“ v novinách obce Sadská, když jsem užila slova „lež“ a „lže“ či přirovnání k seriálové postavě, ačkoli jsem v něm žádnou konkrétní osobu nejmenovala a ani ji neměla na mysli. Pan Pavel Koníček se však dle svého vyjádření v této mé obecné úvaze poznal a vztáhl ji na sebe jako urážku na cti. Není nutné a ani možné zde blíže komentovat důvody vzniku této „kauzy“, které v citovaném článku vydavatele ani nebyly objektivně rozvedeny. O významu této lokální záležitosti však svědčí především výše uložené sankce, kdy správní orgán přistoupil k uložení nejnižší možné pokuty.

Zejména z toho je pak třeba usuzovat, že se v tomto případě jedná o méně závažnou záležitost lokálního charakteru, která především není hodna prezentace na celonárodní úrovni prostřednictvím tohoto internetového média, a to způsobem, který zasahuje do mých osobnostních práv.

Jednání vydavatele, kdy tento lokální záležitost prezentuje v celonárodním médiu, mne (a tuším, že v jiných případech i mnohé jiné veřejně známé osoby) staví do velmi nepříjemné situace, kdy jsem v osobním i veřejném životě vystavována dehonestujícím atakům, které ze mne v očích veřejnosti , ale například i přátel, rodiny a známých dělají kriminálnici a lumpa. Ačkoli se s rozhodnutím o přestupku vnitřně neztotožňuji, respektuji jej, ale uloženou sankci ve výši 1.000,- Kč. jsem řádně a včas uhradila a rovněž jsem státu nahradila náklady řízení ve výši 1.000 ,- Kč. Nejednalo se tedy o žádné závratné výdaje, jak prezentuje citovaný článek, když tvrdí, že musely být vynaloženy „další peníze za správní řízení“. Na tomto místě je rovněž třeba uvést na pravou míru mylnou informaci vydavatele a autora o tom, že mi byla uložena povinnost omluvit se dotčenému podnikateli. Z obsahu rozhodnutí o přestupku taková povinnost nevyplývá a nikdy mi nebyla uložena. K možnosti objektivního posouzení vzniklé záležitosti čtenáři tohoto média rovněž dodávám, že jsem nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu pomluvy a ani ze spáchání přestupku naplněného uveřejněním mé úvahy v novinách. Podle obsahu rozhodnutí o přestupku jsem byla uznána vinnou pouze za použití výrazů „lež“ a „lže“ a dále přirovnáním některých osob naší společnosti ke známé seriálové postavě, jak je uvedeno výše.

Ostatní nároky pana Koníčka přestupková komise zamítla, jelikož se dle jejího názoru o přestupek nejednalo. Zároveň je třeba opravit lichou informaci o tom, že mne uznala vinnou přestupková komise obce, jejíž jsem představitelkou. Je zřejmé, že takový postup zákon nepřipouští, a to z důvodu případné podjatosti přestupkové komise obce, jejíž je příslušná osoba představitelem. Z tohoto důvodu a dle zákona a rozhodnutí nadřízeného orgánu musel rozhodovat a také rozhodoval tuto záležitost pověřený orgán jiné obce.

Pro úplnost rovněž uvádím, že předmětný článek byl sepsán a vydán v době, kdy ještě rozhodnutí o přestupku nebylo pravomocné, respektive nebylo vůbec zřejmé, zda právní moci nabude a já budu skutečně shledána vinnou z přestupku urážky na cti. Považuj za velmi zarážející a neobjektivní, že vydavatel bez toho, aby si skutečně ověřil mou „vinu“ v dané věci, vydal takto dehonestující článek, který je způsobilý poškodit mne v očích veřejnosti a přivodit i další s tím spojené právní konsekvence. Je minimálně nepřípustné, aby vydavatel bez jakéhokoliv odůvodnění předjímal mou vinu a tedy i výsledek správního řízení, které v době vydání článku stále nebylo pravomocně skončeno. Na tomto místě je proto třeba upozornit, že v našem demokratickém právním státě dosud platí presumpce neviny, což znamená, že se na osobu hledá jako na nevinnou, dokud není pravomocně odsouzena. Je nutné, aby tato zásada byla všeobecně dodržována a respektována.