Na svém kontě má tato sportovkyně už mnoho úspěchů. Mezi nimi je 1. místo na mistrovství ČR v Pole Dance 2012, 10. místo ve finále World Pole Sport Championship 2013 a spousta dalších titulů. Pravidelně vystupuje na veřejných i soukromých akcích, od mala se věnovala různým žánrům akrobacie a artistického umění a stíhá se ještě starat o dvě děti. Vyzpovídali jsme Štěpánku (29) ohledně všeho, co si jen lze pod pojmem Pole Dance představit, a jak zvládá dvojnásobná maminka všechen tlak a shon?

1. Jak je u nás Pole Dance momentálně populární?
Poměrně hodně, něco jako byla na začátku zumba. To byl taky moderní trend.

2. Lidé vás často považují za striptérky. Už se vám podařilo někomu takový názor vyvrátit poté, co vás viděl tancovat?
Nedávno. Já jsem kulturní vsuvka. Oblečená přijdu, oblečená odejdu a jeden pán se mnou chtěl o tom mluvit. Slyšel, že chtějí Pole Dance prosadit jako olympijský sport, a že dokud mě neznal, tak se tomu smál. Pochopil, že by to na olympiádě opravdu mohlo být. Taky viděl, že se nesvlékám, že to bylo o tyčích, žádná omáčka kolem. Názory se mění, ale kdekoliv řeknu pole dancerka, tak si myslí striptérka. No a u doktorů už jsem se naučila říkat, že dělám akrobacii na tyči, zní to více vznešeně.

3. Proč zrovna Pole Dance, co na něm milujete?
Svobodu. Jako dítě jsem dělala akrobacii a tam jsou samá pravidla. Spousta věcí, se kterými nelze hnout a Pole Dance vnímám jako sport, kde je svoboda projevu. Když na soutěži zapojím improvizaci, protože jsem zrovna neměla čas trénovat a přesto se dobře umístím. Můžu si s tím hrát. Každý si najde něco, co do toho může vložit. Kdokoliv to může dělat.

4. Kdy jste si poprvé řekla – tohle chci taky umět?
Byla jsem v baru a byla tam tanečnice. Všelijak tam visela, já si to taky zkusila a ono to šlo. Mám ráda, když mi to jde hned. Jsem strašně netrpělivý člověk, takže zpočátku mě to musí drapnout. Neumím čekat, až se mi něco povede.

5. Který prvek vám dělal největší problémy?
Nejvíc mi dělaly problém detaily jako nevysazovat pánev, kolena, špičky. Pak si mě vzal do parády táta (teď můj oficiální trenér) a nastala buzerace. Pak přišlo držení těla, ramena, hlava, ruce a to trvá do teď. Takže spíš v tom jsem měla problém a najít si styl té omáčky kolem.

6. Co když se vám to na tyči smeká, např. na soutěžích?
Gripy (přípravek, aby se vám to nesmekalo na tyči) nebyly povolené teď v Londýně na mistrovství světa. Byl tam speciální typ tyčí, se kterým jsme se většina soutěžících doposud nesetkala. Měly povrch, že samy přilnuly. Když holky dělaly sjezdy, tak se spálily natolik, že jim to museli ošetřovat. Nebyly na to zvyklé. Z klasických tyčí je člověk zvyklý na prokluz. Když se to ale začne smekat, musím improvizovat, jinak to nejde, ale já sama gripy nepoužívám, mám pocit, že mi to klouže ještě víc a nemám cit v prstech.

7. Už jste se při Pole Dance zranila?
Ještě před půl rokem bych vám řekla, že ani ne. Krom toho, že jsem si zarazila obratel, to bylo asi moje první zranění před čtyřmi roky a pak dlouho nic. Jinak těsně před Londýnem jsem spadla a udělala si něco s nohou a asi před rokem jsem si zlomila žebro. Já myslela, že ho mám jen naražené a šla s tím na Evropu. Až pak mi zjistili, že je zlomené.

8. Choreografii si děláte sama?
Mám na to svoji sestru, ona vymyslí koncept a jelikož dělala scénický tanec, tak mi to ukazuje po svém a já opičím po ní. Pak si uvědomí, že já jsem malý Rambo a tohle dělat nemůžu. Takže pak hledáme můj pohyb, který tomu bude sedět.

9. Dá se Pole Dancem zhubnout, kdyby to někdo dělal záměrně proto?
Myslím, že určitě ano. I to, že se zpevníte, je určitý způsob zhubnutí. Já jsem jednu dobu dělala kurzy pro baculky. Podle mě to chce trochu jiný systém, ale celkově mi to přijde jako nejmíň psychicky náročná cesta ke štíhlé postavě, ale chce to přidat i trochu fyzické námahy, kardio cvičení, ty jsou nejdůležitější.

10. Vy máte pohybu dost. Dodržujete ještě speciální stravovací návyky?
Já mám jídelníček až teď, ale na přibrání. Občas jsem flákala oběd, teď si na to dávám pozor a ještě se poctivě v jedenáct večer pořádně najím.

11. Když zrovna máte volno, jak ho ráda trávíte?
Nemám moc volno. Moje volno znamená, že si dám kafe. Nemám moc času ani na trénink. Čtvrtky, pátky, soboty, to je úplně pasé. Mám i čtyři vystoupení za noc a poslední dobou sem tam nějaké přibude. V neděli jsem úplně nepoužitelná. V pondělí už jde dcera do školy a pak dávám doma dohromady vše, co jsem nedala. Nevím jak to dělají jiné ženy, asi se budu muset začít ptát. O volnu se co nejvíce věnuji dětem, takže na sebe už čas nemám.

12. Do jakého věku se dá Pole Dance dělat? Např. baletkám končí kariéra poměrně brzy.
Poté, co jsem viděla video šedesáti dvouleté paní, tak jsem usoudila, že je to asi nesmrtelné. Dokud vás od té tyče neodnesou.

13. Na jaké partie je vyvíjena největší zátěž?
Je to o tom, jak kdo cvičí, jak moc si dává do těla, o životosprávě, doplňcích stravy... Každý si zadělává na problémy do budoucna podle toho, jak se ke svému tělu chová. Nicméně na klouby to určitě zátěž je, hlavně v pokročilejších levelech. Taky šlachy, vazy, všechno. Vezměte si gymnastky, do 18ti mají perspektivu, když začnou od mala a pak už to jde z kopce, ale tam jsou lámaný a drcený. To je výhoda Pole Dance, můžete začít později. Tady vás do provazu nikdo nerve, je to šetrnější díky tomu přístupu. Záleží i na formě učení. Třeba hot jóga a asistované strečinky jsou pro mě neštěstí. Já to neuznávám. Účel strečinku není, že vás v jeden den někdo zrasí na celý týden dopředu, strečink máte cvičit každý den.

14. Našla jsem na internetu, že trénujete maminky?
Měla jsem kurz pro maminky s dětmi. Teď by v tom měla pokračovat jedna slečna. Moje vize byla o tom, že maminky cvičily, děti běhaly kolem a seznamovaly se s tím, že maminka cvičí. Dítě si navyklo na cvičící maminku a ona to pak mohla dělat doma v klidu. Nejdříve byly hysterické, ale pak už s námi i dělaly rozcvičku a seznamovaly se se cvičením. Vidím to u svých dětí. Když to neznají, je pro ně pak i tělesná výchova obrovským překvapením. Najednou mají mít pohyb.

15. Na co jste nejvíce hrdá nebo z čeho máte největší radost?
Já si ještě nejsem úplně jistá, jestli mám být na co hrdá a hlavně z prvních úspěchů jsem byla spíš v šoku. Ale asi, že jsem to všechno ustála. Teď dejme tomu jsem hrdá na to, že i přestože tahle sezona není úplně vyvedená, neobhájila jsem si český titul, přes zdravotní a časové problémy, i tak jsem se umístila v první polovině. Je mi jedno, jestli přede mnou byly Češky, protože prostě byly lepší. Konkrétně Anastasia Akentyeva, dle mého názoru, měla mít na Evropě třetí a ne čtvrté místo. To mi nikdo nevymluví a klidně to plácnu i veřejně. Takže uznávám, letos jsem byla slabší, ale jsem ráda, že jsem to ustála s grácií a vždy se umístila tak nějak rozumně, vzhledem ke všemu okolo. Teď záleží na mně, jak se s tím poperu.