Nejnovější

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho, co byste normálně vyhodili

Legendární tetička Boženka z televizního seriálu Robot Emil, ale také herečka spíš menších rolí, která od emigrace koncem 60. let žila v Itálii, nebyla rozhodně komunismem pronásledovaná herečka. Ba naopak. Jak uvedl deník Aha, hlavně v šedesátých letech spolupracovala vědomě s totalitní tajnou policií, které donášela na kolegy. Měla hned tři krycí jména - Božena, Helena a Bába. 

Jitka Frantová Pelikánová zemřela ve věku 87 let poté, co prodělala nejspíš těžký zápal plic. Když se pak k ní záchranáři a hasiči, které zavolala její kamarádka, přes střechu dostali, nebylo jí už pomoci. A protože se to všechno odehrálo v době koronavirové krize, kterou byla a stále je Itálie v Evropě nejvíce zasaženou zemí, doposud nebyl ani pohřeb.

„Chudák Jitka, je pořád v márnici. Kvůli přísné italské karanténě jsem neměl možnost nic vyřešit. Teď se tu začínají opatření konečně rozvolňovat. Budu moci s úřady vyjednávat o posledním rozloučení," svěřil se hereččin manažer a jeden z nejbližších důvěrníků Gianluca Berti ještě před několika dny. 

Její tělo tak bylo donedávna v márnici. Nebylo možné ho ani předat ke kremaci. Není tedy ani jasné, kde budou její ostatky uloženy. Protože ale herečka neměla děti ani příbuzné, vše řeší právě manažer a přítelkyně Daniela, které z posledních sil volala a která také zalarmovala záchranáře a hasiče. Přesto už bohužel zbytečně. 

V šoku byli ale před pěti lety někteří její bývalí kolegové, když viděli, že jí prezident Miloš Zeman předává státní vyznamenání. Nechápali proč, když tušili a někteří věděli, že Jitka Frantová Pelikánová v 60. letech velmi čile a vědomě spolupracovala s komunistickou Státní bezpečností.

"Agent Helena byla získána ke spolupráci v březnu 1961 na základě dobrovolnosti postupným připoutáváním do problematiky kultury. Během spolupráce se projevila jako iniciativní a schopná k plnění požadovaných úkolů," stojí v jejím svazku v Archivu bezpečnostních složek pod registračním číslem 11966, archivním číslem 811065, který byl posléze uložen do zvláštního archivu pod číslem Z-136, jak uvedl český deník.

„Mimo vnitřního zaměření v ČSSR byla několikráte pověřená plnit úkoly v zahraničí (Rakousko), a to jak do emigrantských kruhů, tak i v souvislosti s cizinci – kulturními pracovníky. V zahraničí byla též využitá k plnění úkolů pro I. správu ministerstva vnitra," píše se ve svazku.

Frantová Pelikánová měla donášet na umělce, jako byl Jan Werich, Jeho dcera Jana, Hana Hegerová, Ljuba Hermanová, Soňa Červená, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, ale i na další herce a umělce. 

V době, než pak s manželem a bývalým ředitelem Československé televize Jiřím Pelikánem po roce 1968 emigrovala do Itálie, kde nakonec žila a zemřela, jezdila pracovně na západ. A i tam nejspíš plnila své služby a sliby, které StB dala. 

Nakonec umírala v podstatě sama, opuštěná, jen s hrstkou přátel. Její snaha vypadat stále mladá si vybrala svou daň v až groteskně poškozeném obličeji několika, nejspíš nepovedenými plastickými úpravami. Své "udavačské" zvyky přenášela i do současnosti.

"Dělala jsem s ní pár rozhovorů, ale protože byla urputná, bombardovala mě telefonáty několikrát týdně a v podstatě si vynucovala, aby se o ní psalo, ne vždy jsem jí telefon zvedla, nebo jsem prostě neměla čas. Tak si na mě okamžitě stěžovala u vedení. To se mě zastalo, nicméně paní Frantová Pelikánová byla zvláštní a nemyslím si, že to byl dobrý člověk," svěřila se nám jedna z novinářek, která si ale nepřála být jmenována. Stejně jako někteří její žijící kolegové, včetně těch, na které donášela, dnes už říkají jediné: "O mrtvých jen dobře a snad jí to, co lidem udělala, ten nahoře odpustí."