Asi nejtěžší evropská a nejoblíbenější česká herečka Helena Růžičková se dočkala. Dvanáct let po smrti a dodatečně k nedožitým 80. Narozeninám ji tam, kde to milovala, odhalili „pomník“. Hodně netradiční. Ve Slatině u Horažďovic mají patník Heleny Růžičkové.

Slavnostního odhalení se zúčastnili jak desítky obyvatel vísky na rozhraní jižních a západních Čech, tak i někteří hereččini přátelé, jako režisér Zdeněk Troška, kamarád a kabaretiér Václav Glazar či spisovatelka Marie Formáčková.

„Pro Helenu byla slatina místem, které milovala, kam přes dvacet let jezdila a nakonec se jí stala domovem,“ poznamenal Zdeněk Troška, pro kterého byla Růžičková skvělou herečkou, blízkou kamarádkou a něčím, jako druhou mámou.

Růžičková jezdila do Slatiny s manželem Jiřím a synem Jirkou. Když jí oba zemřeli, chtěli si vzít za manžela herce Václava Glazara. To už bohužel nestihla. Jen čtyři měsíce po smrti manžela, bývalého režiséra Jiřího Růžičky staršího, zemřela i ona – na rakovinu, s níž skoro tři roky bojovala.

Nyní mají ti, kteří ji měli rádi alespoň nějakou hmatatelnou vzpomínku na tuto netradiční osobnost. Chalupu, kde žila, zdědily její dvě vnučky a jezdí na ní i bývalá snacha Helena Růžičková ml., s níž neměla dobré vztahy. Přesto se matka jejích vnuček o herečce vyjadřuje s úctou a akce se zpovzdálí také zúčastnila. „Jako o své příbuzné o paní Heleně mluvit nechci, ale jako herečku jsem jí považovala za výbornou,“ prohlásila před časem bývalá žena hereččina syna Jiřího.

Lidé ve Slatině vzpomínají často na akce, oslavy či jen víkendy, kdy se k Růžičkům na chalupu sjížděli přátelé, herci, zpěváci, politici. „Nikdo si na nic nehrál, nikdo nic neřešil. Bylo veselo, vtipkovalo se, bylo dobré jídlo, pití a vždy vše v počestnosti a na úrovni. Helena tu strašně chybí. Aspoň, že je tu na ní malá vzpomínka.

Růžičková, ani její syn ani manžel nemají hrob. Na své přání byl jejich popel rozptýlen na Vinohradském hřbitově.