Je mnoho českých umělců, kteří by na jedno datum v kalendáři nejraději zapomněli. Dne 28. ledna 1977 se představitelé naší, tedy socialistické kultury sešli v Národním divadle k podpisu Anticharty a mnozí z nich zažili nejpotupnější den svého života. Ti, co odmítli podepsat, začali mít problémy. Na ty druhé čekal umělecký život se všemi výhodami. No a třeba taková Dagmar Veškrnová, dnes Havlová byla jednou z nich...

V Národním divadle herečka Jiřina Švorcová přečetla přítomným Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Na závěr pak účastníci podepisovali. Pro režim byly nesmírně důležité tváře přítomných umělců, a proto kameramani snímali populární herce, výtvarníky, spisovatele či zpěváky. Počínaje 31. lednem 1977 byl seznam podpisů vydáván v Rudém právu. Tyto seznamy nejsou považovány za zcela důvěryhodné, neboť v nich byli uváděni i lidé, kteří prokazatelně Antichartu nepodepsali.

Kromě sedmi stovek obyčejných umělců podepsali i ti, kterých si režim zvláště cenil: 360 zasloužilých a 76 národních umělců. Mezi nimi byli Jan Werich, Jiří Sovák, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, stejně jako Karel Gott, Eva Pilarová, Radovan Lukavský, Jitka Zelenková, Petr Nárožný, Luděk Sobota či Josef Laufer. Zdeněk Svěrák sice také podepsal, ale později to veřejně označil za selhání hodné lítosti. Omluvil se za svoji zbabělost, stejně jako Michal Pavlata či Jiří Ornest.

Svůj podpis připojila i bývalá první dáma, herečka Dagmar Veškrnová, pozdější manželka jednoho z prvních signatářů Charty 77 Václava Havla. Jak tuhle svoji slabost vysvětlila svému manželovi Václavu Havlovi, tedy netušíme. Ale bez slziček se to zřejmě neobešlo.

V roce 1998 vyšlo prohlášení prezidentova mluvčího Ladislava Špačka, které uvádělo, že si Dagmar Havlová není vědoma, že by tehdy nějaký takový dokument podepsala (LN 24. 1. 1998). Nedivíme se. Na některé věci je lepší zapomenout.