Sázky na celém světě byly, jsou a budou stále populární. U nás patří k těm nejoblíbenějším bezesporu Sportka. V bývalém Československu se poprvé losovala výherní čísla Sportky v roce 1957. A protože v dobách minulých to byl jeden z mála možných způsobů, jak se dostat legálně k velkým penězům, sázelo se o sto šest.

A ti dříve narození, kteří každý týden dychtivě usedali k televizním obrazovkám a čekali na své "štěstí", si jistě pamatují na pana Talíře. Bez něj by to losování tak nějak nešlo. Muž seriozního vzhledu k nám promlouval od losovacího bubnu s čísly a na otázku některé z půvabných hlasatelek: „ Jsou vylosovaná čísla platná?“ odpovídal vždy stejně. „Ano. Losování proběhlo v naprostém pořádku a vylosovaná čísla jsou platná pro oba tahy "toho a toho" sázkové týdne sportky. Tím losování končím.“

Stanislav Talíř byl ale poněkud tajemný muž, o jehož existenci se mnoho nevědělo. Snad jen to, že býval zaměstnancem Sazky. Pracoval ve funkci náměstka pro provoz, ale po provalení skandálu s tzv. nahříváním míčků byl ze Sazky odejit. Ani na křestním jménu se mnozí neshodují. Snad se ani nejmenoval Stanislav, ale Jaromír. Informace o tomto postarším proplešatělém muži se různí. Po svém nedobrovolném odchodu se po panu Talířovi slehla zem a tajemství okolo falšování losování, si odnesl do hrobu.

Ale sázení všeho druhu žije dál. Lidí dnes prosázejí zhruba pět miliard ročně. Po konkursu v květnu 2011 se sice počet sázejících na nějakou dobu propadl, ale postupně se opět zvedal a v současné době už se zase sází jako o život.

Ona představa pár milionů, nebo dokonce desítek milionů hned a bez práce se lidem nikdy neomrzí.