Věra Chytilová prý jednou řekla: „No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou.“

O tom, že muži dle statistik umírají dříve než ženy, polemizovat nechci. To je mi vcelku jedno. Ráda bych se ale pozastavila nad tím ostatním, tedy nad klady a zápory sešlosti exteriéru. Co řekla paní Chytilová je svatá pravda. A je to tak strašně, ale strašně nespravedlivé! Jak by byl život překrásný, kdyby v tomto ohledu vládla mezi pohlavími rovnost. Jak já bych se těšila na každé další narozeniny, kdy budu opět o rok starší, čili přitažlivější. Nemohla bych se dočkat prvního šedivého vlasu a zvědavě bych denně pozorovala v zrcadle svůj obličej a jásala nad každou další ranní skrčeninkou, přičemž bych doufala, že se z ní vyklube pořádná vráska. Celý život by pak probíhal ve stejně šťastném očekávání, jako když jsem ve dvanácti sledovala, jestli už mi konečně rostou prsa.

A co teprve celulitida?! Představte si, že přijdete na koupaliště a kamarádka vám závistivě pochválí tu naprosto bezvadnou pomerančovou kůži na stehnech!

Muži by obdivně sledovali naše věkem poznamenaná těla a při slavnostních příležitostech, kdy je potřeba vypadat skvěle, bychom se snažily zvýraznit vějířky kolem očí, o nosoretní rýze ani nemluvě. Přestaly by se nosit ofiny, protože by byla věčná škoda ukrývat svou přednost, čili vráskami protkané čelo. Kosmetické salony by nabízely vysušující kůry, nejžádanějším zákrokem na klinikách plastické chirurgie by bylo povolování kůže, žádný kadeřník by se neobešel bez šedivého melíru a vlasy by se nezahušťovaly, ale vytrhávaly.

Tak takhle by podle mě měla vypadat rovnoprávnost. Mám dojem, že ty feministky to celé nějak nedomyslely. Nejenom volební právo, ale i vývoj ideálu krásy bylo potřeba mít pod kontrolou. Jenže je pozdě. Ďolíčky na zadku mi prostě nikdo nepochválí.