Šéfredaktroka legendárního časopisu z dob socialismu přiblížila začátky kariéry Ivany Trumpové
Vystudovala obor žurnalistiky. Nebyla prý ten typ, že by chtěla být novinářem od dětství. Novinářkou se prý stala v podstatě náhodou, když jako středoškolačka vyhrála literární soutěž. Tehdy jí řekli, že když se přihlásí na žurnalistiku, půjde v té vědomostní olympiádě rovnou do druhého kola. Udělala to a stala se žurnalistkou.
„Já jsem do redakce nastoupila v roce 1978, když jsem skončila školu a šla jsem rovnou do Vlasty, tam jsem setrvala 22 let. Byla jsem tam vším, vším jsem byla ráda! Od dopisového oddělení jsem prošla všemi rubrikami a pak jsem tedy skončila v roce 1989 jako šéfredaktorka. Byl to největší časopis, který u nás existoval. Měl náklad 840 tisíc, to si dneska nikdo nedovede představit. Byl nedostatkový, podpultový. Normálně se čekalo, až někdo umře, aby někdo další mohl mít předplatné. Byl na stáncích, ale byl v mžiku pryč, stály se na něj fronty a neměl vůbec žádnou remitendu,“ vzpomíná na doby dávno minulé Marie Formáčková.
„Všechno jsme psali na psacích strojích, dělali jsme tři průklepy, protože se jedno dávalo do archivu, jedno putovalo, protože to četli nadřízení, pak to šlo ke grafikům, kteří to malovali pastelkami na takové ty velké papíry, které byly jako dvě rozevřené stránky. Pak to šlo do tiskárny, pak se to na sazecím stroji nasázelo. A my chodili na korektury do tiskárny. To byla nádherná vůně… Z dnešního pohledu to byl primitivní proces, ale nebyl. Všechno fungovalo úplně normálně, jako to funguje dneska. Všichni jsme uměli psát výborně na stroji všemi deseti, takže to bylo v pohodě,“ říká Formáčková.
Tím, že Vlasta patřila Svazu žen a nic politického tam nebylo, byla pro Marii Formáčkovou a její kolegy práce a atmosféra pohodová. Kromě toho se vydávaly i časopisy Žena a móda a Praktická žena. A vydávaly se také publikace o zavařování, vaření, pletení a podobně.
Díky tomuto časopisu a pár podobným, které v tehdejším komunistickém Československu vycházely, začínala kariéra mnoha modelek, tehdy prvních manekýnek. Zde také začínala svou kariéru i tehdejší Ivana Zelníčková, dnes Ivana Trumpová, dnes již bývalá manželka prezidenta USA Donalda Trumpa.
„Předváděla háčkovanou módu. Viděla jsem na vlastní oči takovou halenku, háčkovanou, z takových čtverečků, kterou předváděla. To byl její první model, jako manekýnky. Takže opravdu to byly velké krasavice, které předváděly a fotily módu. Byl to lifestylový časopis,“ podotkla Formáčková.
Svůj první rozhovor měla Marie Formáčková napsat s Helenou Růžičkovou, aniž tušila, co nastane a jak moc to ovlivní její budoucí kariéru. A že právě tato velká česká herečka, jak postavou, tak naturelem a talentem, se velmi zapíše do jejího soukromého i profesního života. Herečka tehdy mladou novinářku velmi vřele přijala. Padly si do oka a staly se z nich velké a důvěrné kamarádky po zbytek života.
Po sametové revoluci Formáčkové Helena Růžičková řekla, ať jde na volnou nohu, že ji uživí. Sama novinářka a spisovatelka se trochu bála, ale nakonec spolu napsaly deset společných knih. Marie Formáčková byla jedna z mála lidí, kteří pomáhali slavné herečce až do jejích posledních dnů a starala se o ni.
Zavzpomínala i na poslední dny s herečkou, která po smrti syna i manžela zůstala na světě sama. Byla závislá jen na pár přátelích. Právě Formáčková byla tou, která ji před Vánoci 2003 odvážela do plzeňské nemocnice, kde herečka za necelé dva týdny zemřela.
„Na to nikdy nezapomenu. My jsme oslavily Vánoce, daly jsme si dárky a ona mi řekla: Mařenko, odvezeš mě teď do nemocnice, viď? Já jsem se divila, že chce na Štědrý den odvézt. Už jsem jim to tam zavolala, aby na mě čekali. Tak jsme jely do Plzně. Nikde nikdo, kdo by taky jezdil v ten den v deset večer. Jely jsme úplně samy po té dálnici. Začaly padat takové veliké sněhové vločky, já pustila stěrače a ona prosila, ať to nechám, že jsou jako krajkové dečky, a že ta příroda se s ní loučí. Ona mi cestou řekla, které písničky chce mít zahrané na pohřbu… a řekla mi, jak to vše má být a vše jsme to takhle vyřešily. O věci jí vůbec nešlo v té době, říkala, ať se to klidně všechno podpálí. A ještě řekla, že chce být rozptýlená a taky kde. Takhle všechno to zorganizovala,“ podotkla až s mrazením v zádech Formáčková.
Promluvila i o následném seznámení s další hereckou legendou Zitou Kabátovou, o níž si původně myslela, že už nežije, a nakonec spolu napsaly osm knih. Zavzpomínala na to, jak ji stařičká herečka žijící v LDN motolské nemocnice úkolovala, ale i o tom, že prvorepubliková hvězda měla v sobě jakousi zvláštní energii, a dokonce dokázala v ruce téměř rozsvítit žárovku.
Jak se jí psaly další životopisné knihy se slavnými zpěváky, jakému žánru se věnuje nyní i o tom, proč a kde se rozhodla učit vězně, včetně vrahů? O tom Marie Formáčková promluvila v pořadu Face To Face.
