Komik, který se v posledních letech jako jeden z mála pokoušel o politickou satiru, by letos v březnu oslavil pětasedmdesátiny. Vedle něho se vystřídalo několik herců či muzikantů, tu nejzdařilejší dvojici ale vytvořil s Jiřím Grossmannem.

Miloslav Šimek měl s Grossmanem podobný nejen pohled na svět a způsob humoru, ale bohužel i osud. Stejná nemoc, která je oba nakonec skolila, měla jméno leukemii. A zdá se, že stejně odvážné bylo jejich přijetí těžkého osudu.

U Šimkova lůžka se v únoru 2004 střídala celá jeho rodina. Manželka Magdalena i jeho tři dcery. Poslední noc jeho života se u něj sešly všechny čtyři. Věděly, stejně jako jejich milovaný táta, že už se spolu loučí.

Šimek ale překvapoval nejen rodinu, ale i přátele. Ani na smrtelné posteli si totiž nenaříkal ani nestěžoval na krutý osud. Právě naopak. V telefonátech všechny ujišťoval, že se jeho zdravotní stav lepší, své nemoci nepřikládal žádnou váhu. Stejně se choval i před ženou a dětmi.

Přestože měl bolesti, nedával je na sobě znát a i v těch nejtěžších chvílích neztrácel optimismus a rozptyloval okolí včetně zdravotního personálu nějakou legrací.

Miloslava Šimka zná možná dnešní generace už jen z pořadů se Zuzanou Bubílkovou S politiky netančím a Politického harašení. Jeho tvorba a vystupování začaly ale už v šedesátých letech a po jeho boku se objevili kromě Grossmana také Josef Holzmann, Pavel Bobek, Petr Nárožný, Luděk Sobota nebo Jiří Krampol.

Někteří pamětníci tvrdí, že úroveň i humornost scének měla po Grossmannově smrti sice sestupnou tendenci, ta ale i ve své nejnižší úrovni stejně v mnohém přesahovala to ostatní, co se tu veřejně před revolucí mohlo prezentovat. Samozřejmě pomineme-li víceméně tajná vystoupení dvojic Vodňanský – Skoumal, Paleček – Janík nebo Burian – Dědeček.

Celkem Šimek s Grossmannem napsali asi sedmdesát povídek a více než deset her a sedm Návštěvních dnů pro televizi s pokračováním nazvaným Show dva tři Š + G. Dva z těch pořadů se vysílaly, třetí, vzhledem k nemoci Jiřího Grossmanna, už zůstal v archivu.