Před třiapadesáti lety 31. ledna zemřel jeden z nejlepších českých herců a ojedinělý talent Josef Vlastimil Burian, známý jako Vlasta Burian.

Vášnivý sportovec měl obrovské bavičské nadání, které zpočátku uplatňoval pouze na večírcích s přáteli. Pro svoji nespolehlivou povahu ovšem nebyl příliš oblíbený mezi principály tehdejších divadel, a tak Burian situaci vyřešil po svém. 1. září 1925 si založil si svoje divadlo.

Zlom v Burianově kariéře nastal po natočení filmu C.a k. polní maršálek , což byla zároveň jeho první role ve zvukovém filmu. Snímek se stal obrovským trhákem a byl natočen i v německé verzi s německými herci. Jen hlavní role zůstala Burianovi. Po příchodu Němců do Prahy v roce 1938 mnoho hereckých kolegů opustilo republiku. Burian zůstal a jeho kariéra rostla raketovou rychlostí až do 1. září 1944, kdy Joseph Goebbels nechal uzavřít všechna česká divadla.

A tehdy si vzalo Burianovo štěstí na dlouhou dobu, možná už doživotně, prázdniny. Po fenomenálním úspěchu C. a k. polní maršálek Němci od roku 1939 přemlouvali Buriana k natočení dalších německých filmů. Na rozdíl od svých kolegů již nenatočil ani metr. V poválečných letech ovšem Burian stanul na pranýři. Dokonce i slavné duo W+V zazpívalo z Ameriky hanlivou písničku o Burianovi jako zrádci. Ale v tomto případě se Werich s Voskovcem velmi mýlili.

Co měl Burian dělat? Ano, byl zván na večeře, ze kterých se šlo jen velmi obtížně vyvázat. Ale mohl si někdo v té době dovolit poslat Němce kamsi? Kdo z ostatních na to měl odvahu? Podle pamětníků Burian neškodil, ale naopak lidem pomáhal. Využíval své popularity k tomu, že zachraňoval celé divadlo a s ním i mnoho rodin, které na něm bylo finančně závislých. A dočkal se toho, že skupina umělců v jeho divadle založila tzv. Divadlo kolektivní tvorby a na svého chlebodárce podalo trestní oznámení a obžalovali Buriana z kolaborace.

Burian byl souzen celkem 3x a vaz mu zlomilo svědectví Lídy Baarové, ve kterém herečka uváděla, že umělec udržoval styky s nacisty především z osobního prospěchu. Bohužel až v devadesátých letech se ukázalo, že z Baarové bylo přiznání vynuceno násilím.

Burian byl odsouzen ke třem měsícům vězení a peněžní pokutě půl milionu korun, což bylo likvidační vzhledem k zakázáné umělecké činnosti. Dokonce mu bylo vyhrožováno posláním do pracovního lágru. Byl alespoň vystěhován ze své přepychové vily v Dejvicích, do které byla umístěna školka a umělec se začal živit jako pomocný dělník.

Aby zaplatil pokutu, poplival všechny emigranty kolem sebe a posypal si hlavu popelem. Pak mohl začít znovu vystupovat. Ovšem ve filmech pochybné úrovně. Konec života populárního komika byl velmi smutný. Vystupoval po hospodách a nakonec podlehl plicní embolii jako důsledku nachlazení.

Po čtyřletém úsilí byl Vlasta Burian v roce 1994 rehabilitován poté, co divadelní historik Vladimír Just a Ondřej Suchý prosadili znovu projednání jeho případu a kde se všechna obvinění ukázala jako dílem nesmyslná a dílem jako práce bývalé StB.